Ununderstood ✔️

2.První dojem

Hned jak jsem zaparkoval motorku jsem chtěl jít do školy, ale všiml jsem si nějaké partičky u vchodu. Nejdřív jsem to chtěl ignorovat, ale pak jsem si všiml takového nasvaleného, potetovaného kluka co si u sebe držel takovou drobnou blondýnku. Očividně se jí to nelíbilo a když jsem si všiml jak vyjekla, tak jsem se za ní musel postavit. ,,Hej ! Nech jí být !" Zařval jsem a doběhl jsem k nim. Ten kluk co jí držel se na mě jen otráveně podíval a ty gorily stejně tam. Ten pototovaný se nakonec jen ušklíbl. ,,Že jí mám nechat být ? Fajn, očividně jsi tu nový...jsem zvědavý s kým z nás dvou budeš mít větší problém." Uchechtl se a prudce jí od sebe odstrčil mým směrem. Chytil jsem jí a pevně jsem jí držel v objetí, je taková droboučká. ,,Měj se Haru, zase příště." Řekl s úšklebkem a i se svojí veselou partičkou se vydal pryč.

Už je to tu zase, chce se mi brečet. Zase někdo kdo řekl "jí", myslí si že jsem holka... A ten parchant Ricky o tom ví. Strčil jsem do něj aby mě pustil. Vlasy jsem měl v obličeji a to mi v tuhle chvíli vyhovovalo. ,,Jsi v pořádku ?" Zeptal se, ale já ho ignoroval. Přemýšlel jsem jestli ho nakopnout teď, nebo až později. ,,Jmenuju se Natsu, co jsem tak pochopil tak ty jsi Haru že ? Je to hezké jméno, hezky to podtrhává tvojí roztomilost..." Fajn, oficiálně ho nenávidím. Jen jsem si odfrkl a bezeslova jsem se rozešel do školy. Idiot.

Nechápu co jí přelétlo přes nos, vždyť jsem jí pomohl. ,,H-Hej ! Haru ? Počkej !" Rozeběhl jsem se za ní. Už stála u skříněk. Co mě překvapilo bylo že je tady celkem dost lidí. ,,Haru, nemohla bys mi ukázat kde je ředitelna ?" Pár lidí kolem nás se tak divně uchechtlo. Řekl jsem něco špatně ? Podívala se na mě. Její pohled vraždil, ale to mi bylo jedno, ty její oči...Jsou nádherné... Být to kluk tak je můj. Zase se otočila, zabouchla skříňku a ještě stihla strčit do jednoho kluka co stál vedle ní a smál se. ,,Haru-chan..."Zakňučel jsem a chtěl jsem jí doběhnout, jenže to už všichni, až na ní, bouchli smíchy. Nechápal jsem co se děje.

Já mu dám takovou "Haru-chan" že bude rád když se ještě někdy postaví. Ignoroval jsem smích ostatních a odebral jsem se do své třídy. Sakra já už chci domů. Bylo mi ukradený co se stane s ním, nebo co říkají ostatní, ale vytáčí mě to. Nasadil jsem si kapucu i sluchátka, pak jsem si položil hlavu na lavici a alespoň na chvíli opustit tuhle realitu. Po nějaké té chvíli jsem postřehl příchod učitelky, tak jsem si jen vypojil sluchátka a zase jsem si lehl. ,,Žáci, vítám vás opět v novém školním roce. Koukám že až na Sam jsme tu všichni tak, jak jsme byli v loňském roce. Ovšem naši Sim nahradí tady Narita Natsu. Prosím, posaď se vedle Harua, myslím že by mohl uvítat tvou společnost." Řekla učitelka a já si jen povzdechl. Stejně jsem zvedl pohled jen proto, abych viděl reakci toho debílka na to, že mě označila za kluka. Jen se na vteřinu zatvářil zmateně, ale pak se zase zaculil a rozešel se k mé lavici. Nechci ho tu, vypadá možná hezky, ale je to idiot. Už podle toho co jsem slyšel jsem si ho zařadil do kolonky "Nebavit".