Ununderstood ✔️

21.Nepřející

Když jsem si vyfénoval vlasy a nenašel jsem ho v posteli, vydal jsem se ho hladat. Z obýváku jsem slyšel jakési "nenávidím tě" a pak třísknutí do stolu. Nakoukl jsem tam a viděl Harua, jak se opírá o stůl se sklopenou hlavou... Má fakt dobrý nohy... ,,Stalo se něco ?" Podíval se na mě trochu vyděšeně, byl úplně červený. ,,Ne." Hlesl a norovnal se. Nedáš si čaj, nebo tak něco ?" ,,Možná kafe, stejně nemůžu spát." Zamumlal a já jen kývl. ,,Zatím se posaď, pak půjdeme zase nahoru." Jenom něco zamumlal, ale pak se v obýváku posadil. Já nám odešel udělat káfko. Už se pomalu blížila dvanáctá a tak jsem každému z nás ohřál misku polévky co tu byla ze včera.

Radši jsem moc neprotestoval a posadil se. Po nějaké té chvíli se domem rozvoněla vůně kávy a něčeho k jídlu. To už mě ale volal abych se šel najíst. Docupital jsem k němu a sedl si ke stolu, kde ležela úžasně vonící polévka. ,,Dobrou chuť, snad ti bude chutnat." Usmál se a já se hned po ochutnání objevil v ráji. ,,Hmmmm, je úžasná !".Řekl jsem s úsměvem a začal se ládovat. Jídlo vždycky zlepší náladu.

Byl jsem rád že mu chutnala a ještě radši že už měl dobrou náladu... No, lepší náladu. Sedl jsem si k němu a taky začal jíst. Pár minutek po tom už jsme to měli oba v sobě a já šel umýt nádobí. ,,Pomůžu ti." ,,Nemusíš, vždyť toho moc není." ,,Taky jsem jedl, takže nevím proč bych ti nemohl pomoct !" Jen jsem se na něj s úšklebkem podíval. Chytil jsem ho za boky a vyhodil si ho do náruče. Zase nabral červenou barvičku. Položil jsem ho na linku aby mi nepřekážel a usmál se. ,,Tady seď."

Ts... Jen jsem se nafoukl a alespoň se uvelebil. Alespoň mám na něj hezký výhled když už nich jiného. Natsu v klidu umyl nějaké to nádobí a pak si ještě nalil vodu do skleničky. Zrovna jsem se protahoval, jelikož mě celkem bolala záda, když se přidusil a vyprskl trochu vody, tím se celkem dost polil. Dostal jsem nehorázný výbuch smíchu, za který mě zpražil pohledem.

Chtěl jsem se napít, a tak jsem si natočil trochu té vody. Zrovna když jsem pil tak jsem, se otočil na Harua. Ten se zrovna protohoval a tím se mu vyhrnulo tričko trochu nahoru. Zajímalo by mě jestli už někdy někoho měl. O takového subíka musí být zájem. Úplně si ho dokážu představit v té posteli jak... ALE UŽ DOST ! Zaklel jsem v hlavě, ale to už jsem se přidusil a vyprskl na sebe trochu vody. Haru se začal strašně smát, zatímco na mém tričku se rýsovala mokrá skvrna. ,,Ha ha ha, moc vtipné." Zabrčel jsem a sundal jsem si promočené tričko, nemohl jsem si nevšimnout toho jeho pohledu. Sám pro sebe jsem se ušklíbl. ,,Copak koťátko ? Najednou nás smích přešel ?" Ušklíbl jsem se a přešel jsem k němu. Rukama jsem ho užpod sebou uvěznil a byl jen kousek od té jeho tvářičky. ,,U-Už se nesměju.." Zabrblal a snažil se vyhnout tomu mému pohledu. ,,Jistě." Najednou nás vyrušil nějaká rána. Oba jsme se rychle otočili. Stál tam táta s otevřenou pusou a na zemi se válela taška s nákupem. ,,Co se to tady děje ?!"