Ununderstood ✔️

70.

Natsu mi z nějakého důvodu odmítal ty hodinky ukázat, ale po pár minutách jsem to vzdal. ,,Teď jsem na řadě já." Řekl vesele a podal ni první krabici. Se zájmem jsem jí otevřel a nadšeně vytáhl úplně nové boxerky. A teď fakt nemyslím spodní prádlo, ale boxerské rukavice. ,,To jsou ty z akce ?" ,,Jo, slintal si po nich tak dlouho, že jsem prostě nemohl odolat." Řekl s úsměvem a já si je hned vyzkoušel...Samozřejmě na něm. ,,D-Dost ! Ch-Chápu... Neslintal si..." Řekl v obraně a záchvatu smíchu zároveň. Jen jsem se spokojeně usmál a rukavice vložil zpátky do krabice. Rudovlásek mi podal bílou obálku ovázanou stuhou a já samozřejmě nečekal na žádné pozvání. Když na mě vypadli dva VIP lístky na koncert mého oblíbeného zpěváka, málem jsem vyskočil z kůže. Jakmile jsem se ujistil že nespím, ale je to fakt pravda, skočil jsem mu kolem krku. Přišlo mi šílený že ty lístky sehnal, jelikož místa byla už dávno vykoupená.

Haru začal děkovat a bláznit, zatímco já se snažil neudusit v jeho sevření. ,,Miluju tě, strašně moc !" Řekl nadšeně a sám od sebe mě políbil. Samozřejmě jsem si to nechal líbit. ,,Asi ti budu kupovat lístky na koncerty častěji." Uchechtl jsem se a on nechápavě naklonil hlavu. ,,Proč jako ?" ,,Protože jsi mě momentálně dobrovolně políbil i mi řekl, že mě miluješ. To se často neděje." Vysvětlil jsem s úšklebkem a on zahanbeně sklopil hlavu. ,,Není pravda..." Zamumlal a já si ho k sobě zase přitiskl. ,,Tak chceš vidět ten poslední dárek, nebo ne ?" V očích se mu zajiskřilo a on nadšeně kývl. Podal jsem mu onu poslední krabičku a on se na mě podezíravě podíval. ,,Doufám, že to není to co si myslím..." Prohodil a pak začal rozbalovat balicí papír. Muselo mu být jasný co to je, jelikož jsme to spolu nedávno řešili. ,,Ty jsi fakt blbej." Řekl a zavrtal si hlavu do mého svetru. ,,No stává se."

On mi fakt sehnal ten nový telefon... Já ho zabiju. ,,Natsu, takových pen-" ,,Udělalo ti to radost ?" Zeptal se a tím mě přerušil. ,,...Jistě, ale-" ,,Pak není co řešit." Řekl spokojeně a za boky si mě přitáhl blíž k sobě. Jen jsem nespokojeně zabručel, i když mi bylo krásně. Jemu to buď došlo, nebo mu bylo jedno co mi je, s čímž bych upřímně nepočítal. Po chvíli strávené povídáním a posloucháním otravných reklam v televizi jsme se přesunuli na gauč. Natsu začal štelovat tu hru a já mezitím zkoumal mojí novou hračku. Taky jsem si ho párkrát nenápadně vyfotil, ale o tom on vědět nemusel. ,,Ha ! Konečně !" Vyjekl nadšeně a na obrazovce se objevila titulní strana té hry. ,,Hele kotě, udělej si pohodlí jak potřebuješ. Fakt tě nepřemluvím k hraní ?" Zeptal se už asi po sto padesáté a posadil se vedle mě. ,,Ne, já nehraju, ale jak jsem řekl, rád se koukám. Takže začni." Řekl jsem a následně jsem si položil hlavu do jeho klína. Vteřinku vypadal zaraženě, ale pak se usmál a začal se věnovat hře...