Ununderstood ✔️

46.Devin

Dojeli jsme k plavečáku a oba rychle zaběhli dovnitř, jelikož se nám nechtělo stát venku v té zimě. Na parkovišti moc aut nestálo a i tady bylo podezřelé ticho. Hned jsem skočil k pokladně, kde seděla taková drobná zrzka. ,,Dobrý den, poprosil bych dva studentské." ,,Jistě, máte kartičku ?" ,,Ano..." ,,Natsu počkej." Řekl z ničeho nic Haru a vytáhl svojí, kterou měl téměř plnou. Slečna si jí s úsměvem převzala a následně se ještě víc pousmála. ,,Máte teda jeden vstup zdarma." S úsměvem jsem zaplatil dřív, než Haru vůbec stačil vytáhnout peněženku a převzal jsem si klíčky. ,,Natsu !" Zabrblal naštvaně a já mu rozcuchal vlasy. ,,Klídek, nemusíš se furt mračit." Uchechtl jsem se nad jeho nafouklíma tvářičkama a rozešel se směrem k šatnám.

Ts... Nesnáším když za mě někdo platí. Nabručeně jsem se rozešel za ním. Skříňky máme podle čísel hned vedle sebe, takže alespoň něco. ,,Nemusel jsi to platit." Řekl jsem rázně když jsem odemkl skříňku. Natsu se na mě tak zvláštně podíval. ,,Haru. Kdybych nechtěl, nebo nemohl, tak neplatím. Chci nám udělat hezký den, tak nestresuj s něčím takovým, ano ?" Řekl s drobným úsměvem a jemně mě políbil. Očima jsem projel po šatně jestli tu nikdo není a pak jsem se k nemu natáhl pro další polibek. Očividně ho to překvapilo, ale i tak se usmál a zapojil. Miluju jeho rty...

Celkem mě překvapilo že mě políbil na veřejnosti sám od sebe, ale nic jsem nenamítal. Když jsme se odtáhli, byl krásně červený. V tichosti jsme si hodili věci do skříněk. Jelikož jsme se oba do plavek převlékli už doma, rovnou jsme šli do sprch. Haru si hodil vlasy do culíky a pak vlezl pod vodu. Nemohl jsem si odpustit občasné pokoukávání po jeho osobě, i když jsem ho takhle v plavkách viděl už několikrát. Nejen že oba chodíme do plaveckého kroužku, ale občas si zajdeme i normálně zaplavat. I po té době se ale stydí, což mi přijde celkem roztomilé. Je takový nevinný na to kolik mu je a co za lidi kolem něj žijí.

Rychle jsem se opláchl a pak očkem hodil po Natsuovi. Dneska si nevzal koupací čepici, takže mu rudé vlasy padaly do očí. Nenápadně jsem sledoval kapky vody tančící po jeho perfektním těle a zaháněl jsem nutkání se ho alespoň dotknout. ,,Tak už pojď, natřásal si se tu dost." Popohnal jsem ho, jelikož moje mysl začínala blbnout a já se od něj musel odprostit. ,,Už jdu..." Zabručel a zastavil vodu. ,,Haru ? Jsi to ty ?" Otočil jsem se za hlasem jistého vysokého černovlasého kluka s úsměvem na rtech. ,,Ehm... My se známe ?" Zeptal jsem se s povytaženým obočím, ale to už mi to dvoumetrové poleno se smíchem skákalo kolem krku.

Haló ? Co se to tu děje ?! Haru po mě střelil naléhavý pohled a já přišel blíž k tomu klukovi, který byl jen o půl hlavy vyšší než já. Důležitě jsem si odkašlal a on Harua pustil. Ten se celý vyklepaný schoval za mé záda. ,,Takže ? Kdo jsi ? Očividně si tě nepamatuje." Řekl jsem celkem arogantně a jeho úsměv se malinko zmenšil když mě skenoval pohledem. ,,Jsem Devin Coulson. Háčkův spolužák ze základky." ,,Háčkův ?" ,,Devin ?!"