Od rána u nás byl fakt fofr. V devět mělo mámě a ségře letět letadlo, taxi už čekalo před barákem a ona ještě hledala svojí peněženku. ,,A nemáš jí v chodbě ?" ,,Ne, tam už jsem hledala." Řekla vystresovaně a dál otáčela v obýváku každou kachličku. Jen tak pro jistotu jsem do té chodby nakoukl a už z dálky jsem viděl tu peněženku ležet na skříni. ,,Mami... Je na botníku." ,,Vážně ? Vždyť tam zrovna nebyla..." ,,Tak už běžte, nebo to nestihnete." Pousmál jsem se a mámu rychle obejmul. ,,Nic tu nepodpal a mysli na to, že tě ještě pohřbít nechci, ano ?" ,,Jistě..."
,,Nuuuuudaaaaaa." Řekl jsem do prázdného domu, když už jsem to fakt s programama v televizi vzdal a rozvalil jsem se na gauči. Haru říkal že přijde hned jak mu ten babinec odjede, ale furt tu nebyl. Potřebuju něco dělat, nebo se unudím k smrti. Během počítání tlačítek na ovladači se domem rozezněl zvonek a já byl během vteřiny u dveří. Když jsem otevřel dveře, čekal jsem Harua, ale ten kdo tam stál mě překvapil víc. ,,Nagiso ?" ,,Ahoj... Můžu dál ? Prosím..." Chvíli jsem se koukal na jeho utrápený obličej, než jsem nakonec svolil. ,,Fajn, ale jak přijde Haru, vypadneš." Kývl a proběhl kolem mě jako myška. Sundal si potřebné oblečení a pak jsme se společně odebrali do obýváku. Mlčel jsem, jelikož mě zklamal a neměl jsem mu co říct. ,,Natsu, musím ti něco říct..."
Rodina odjela a já měl barák alespoň na chvíli pro sebe. Říkal jsem si že se Natsu určitě ještě chvíli sám zabaví, takže jsem se odebral do pokoje. Z pyžama, ve kterém jsem v podstatě doteď byl, jsem se převlékl do černých upnutých kalhot a šedého roláku. Není to moc Vánoční, ale sluší mi to. Vlasy jsem si nechal volně rozpuštěné a pak jsem začal snášet dolů různé vánoční ozdoby a přitom jsem si pobrukoval různé písničky. Taky mu musím nabrat nějaké to cukroví, pochybuju že nějaké mají.
Oba jsme se posadili na gauč s tím, že já se od něj držel v dost bezpečné vzdálenosti. Chci aby viděl že jím na jednu stranu opovrhuji. ,,Tak mluv, Haru by tady měl být každou chvíli." ,,Jako první se ti chci omluvit, přehnal jsem to. Neměl jsem po tobě tak vyjet a ještě ti schovávat mobil..." Jen jsem něco zabručel a dál ho propaloval opovrženým pohledem. ,,Ale hlavní věc proč tu stále jsem je právě Haru." ,,Tak mluv." Vydechl jsem a on se rozhlédl, jako kdyby někoho hledal.
Nikam jsem nepospíchal, takže když jsem všechno odnosil, odebral jsem se ještě ustlat alespoň tu pitomou postel.
,,Haru není člověk na vztahy Natsu. Vždycky když si někoho omotal kolem prstu se a ním vyspal a pak ho odkopl jako kus hadru. Bylo mu jedno kdo to byl. Proč myslíš, že je na něj Ricky zasedlý, nebo se s nikým nebaví. Vyspal se s půlkou třídy a hodlá to tak udělat i s tebou. Já jsem tvůj nejlepší kamarád a chci tu pro tebe být. To co jsem udělal bylo sice hnusný, ale pro tvoje dobro. Tak mi to odpusť a nech Harua být. Zbytečně se s ním zahazuješ."
***
***
Čauky, jak jsem psala před pár dny, tak dneska nastupuji do práce. Fakt nejsem zrovna ranní ptáče a vstávat v půl páté ráno mě ničí, takže když kapitoly nevyjdou hned ráno, ale až odpoledne, předem se omlouvám 😅
ČTEŠ
Ununderstood ✔️
RomanceHaru a Natsu. Původně dvě naprosto odlišné povahy se sejdou na jednom místě. Z chyby vytvořené náhodou, se celý jejich vztah zvrtne a přetvoří na něco úplně jiného. *** I když mám tenhle příběh rozepsaný už strašně dlouho, naprosto nevím jak to pops...
