Ununderstood ✔️

32.Vyřešení

Jen jsem tam tupě stál a sledoval, jak mi brečí před očima. Nevěděl jsem co na to říct. ,,K-Kašli na to... N-Nic jsem neřekl." Hlesl tiše a otočil se. Sledoval jsem, jak se jeho záda vzdalují a můj mozek se snažil normálně pracovat. Nagisa že mě chce ? Že se s ním víc bavím ? Trávím čas... Doprdele vždyť já Haruovi slíbil že s ním půjdu pro ten dárek ! Tak o to mu šlo... Že ho to bolí... Má mě rád ?! ,,Haru počkej !" Zakřičel jsem a okamžitě jsem se za ním rozeběhl. Dohnal jsem ho a zezadu ho pevně objal. ,,N-Nech mě !" ,,Ne. Haru už tě nenechám. Držel jsem se zpátky protože jsem myslel že to tak chceš. V životě bych nedal vědomě přednost jemu před tebou. Omlouvám se že jsem na ten dnešek zapomněl... Půjdeme tam spolu, jak jsem slíbil. J-Já ... Tě miluju Haru. Od první chvíle co jsem tě viděl, doslova. Kdyby jsi mi řekl.. Co to melu, měl jsem se dokopat dřív, opravdu se omlouvám !"

Řekl to... Fakt to řekl ! Musel jsem být červený jak rajče. ,,Jen si jdi, já to zvládnu sám." Zamumlal jsem s drobným úsměvem a on mě pootočil tak aby jsme na sebe normálně viděli. ,,Řekl jsem že půjdu s tebou." ,,Nemusíš, máš s Nagisou domluvený ten večer." Jeho jméno se mi fakt začíná hnusit. ,,Ale-" ,,Natsu, nejsme spolu. Nehodlám tě nutit trávit se mnou čas." Řekl jsem smířeně a on se tak divně zatvářil. Z ničeho nic se sehl a políbil mě. Celý jsem stuhnul a tentokrát to zimou fakt nebylo. Cítil jsem jako by mi tělem projela vlna tepla. Ruce jsem mu téměř automaticky obmotal kolem krku a postavil se trochu na špičky, jelikož náš výškový rozdíl je fakt celkem velký.

Odteď se z něj stala droga. Jakmile jsem se nalepil na ty jeho rtíky, projel mnou zvláštní mravenčivý pocit. Po chvilce jsem se odtáhl, ale z objetí jsem ho nepouštěl. ,,A teď už ve vztahu jsme ?" Zeptal jsem se s úsměvem a on si jemně zkousl ret. ,,Jestli chceš..." Řekl nejistě a já vzal jeho tváře do dlaní. ,,Kdybych nechtěl, tak se neptám, ne ?" Ještě jsem si ukradl drobný polibek a užíval si jeho rozkošný výraz. ,,M-Měli bychom jít do školy..." ,,Jo, to vlastně jo..." Uchechtl jsem se a pustil ho. Hned jsem si ho chytil za ruku a s úsměvem sledoval jak se nad tím pousmál.

Musel jsem se culit jako idiot, líbilo se mi to... ,,Natsu, i tak chci aby si šel s ním. Domluvy se neruší." řekl jsem a on si povzdechl. ,,Nechci tě tam nechat jít samotného... Proto jsem ti řekl že půjdu s tebou, ten chlap je úchyl." ,,Natsu, furt zapomínáš na to, kdo tě poslal na kolena hned první den co tě poznal." Uchechtl jsem se, ale ani on si nenechal zkazit náladu. ,,Jo, pamatuju si že to byla nějaká rozkošná holčina... Že, Haru-chan." Zaculil se a já na něj drze vyplázl jazyk. Vítězně se usmál, ale to už jsem do ruky schrábl trochu sněhu co byl na plotě vedle mě a plácnul jsem mu to do obličeje. Hned začal prskat a já se se smíchem rozeběhl ulicí, s dvoumetrovým Natsuem za zády... Musel to být hezký pohled...