Ununderstood ✔️

83.

Ani jsem nevěděl kdy jsem usnul, ale probudilo mě jemné vrtění a zívnutí. Tak nějak se mi podařilo otočit hlavu a pohled se mi zaměřil rozkoukávajícího Natsua. Okamžitě jsem vystřelil do sedu ignorujíc jeho překvapený pohled. ,,T-Ty jsi vzhůru ?! Konečně ! O můj bože, tolik jsem se o tebe bál !" Vyhrkl jsem a v očich jsem ucítil slzy. Natsu si mě chvíli tak divně prohlížel a pak se zamračil. Mým tělem prostoupila nervozita a radost postupně začala opadat. ,,A ty jsi kdo ?" Zeptal se a já celý stuhnul. ,,T-Ty si mě nepamatuješ ?" Hlesl jsem přiškrceně a on zavrtěl hlavou. Snažil jsem se to nějak rozdýchat, jenže moje hlava viděla jen jedno. Zapomněl na mě, nic pro něj už neznamenám.

Nesmát se byl pro mě v tuhle chvíli fakt těžký úkol, takže jsem se trochu zamračil, abych své svaly nějak zaměstnal. ,,T-Ty si mě nepamatuješ ?" Vykoktal a já jen pozvedl obočí, chtěl jsem si do něj ještě nějak rýpnout a tím svůj vtípek ještě víc opepřit, ale všiml jsem si Haruova pobledlého výrazu a klížících se očí. ,,Ehm, Ha- Haru !?" Vyhrkl jsem, jelikož jsem ho sotva stihl zachytit a stáhnout na sebe. ,,Haru ?! Bože zlato..." Párkrát jsem mu poklepal na tvář a on k mému štěstí po chvíli pootevřel oči. ,,Haru, bože takhle mě neděs." Oddechl jsem si a lépe jsem se usadil, jelikož na mě ležel dost debilním způsobem, ale to jsem se snažil ignorovat.

,,Co se stalo... Ty si mě pamatuješ ?!" Zamumlal jsem a zvedl jsem se z něj. Motala se mi hlava, ale jinak jsem byl v pohodě... Celkem. ,,Samozřejmě kotě, jen jsem si z tebe chtěl vystřelit, nečekal jsem že se složíš." Řekl s mírným úsměvem, ale i tak mě starostlivě pohladil po tváři. I já se trochu víc uklidnil a úlevně jsem vydechl. Následně jsem ho ale silně praštil do břicha, načež se trochu rozkašlal. ,,Snažíš se mě udržet v té nemocnici dýl nebo co ?" Zaskuhral a já si uraženě odfrkl. ,,Ts, kdybys nebyl idiot a nesnažil se mi způsobit infarkt, nic bych nedělal." Řekl jsem nafoukle a odvrátil jsem se na druhou stranu. Byl jsem nadšený že je zase v pořádku, ale nemusel by to dokazovat tímhle způsobem. Na druhou stranu... Kdyby náš svět napadli třeba ufoni a on byl unesen, to, že by se zachoval jako totální pitomec by mi dokázalo, že je to opravdu on. Miluju toho magora, ale furt je to mentálně malé děcko... Dělá to ze mě pedofila ?

Haru teď určitě přemýšlí nad tím, jak mě co nejrychleji zabít. ,,Kotěěě.... No taaak promiň." Zakňučel jsem, obmotal jsem ruce kolem jeho pasu a opřel se mu hlavou o záda. ,,Byl to jen malý vtípek..." Zakňučel jsem a párkrát jsem ho líbl na krk. ,,Blbej vtip." ,,Však máš rád když dělám takovéhle blbosti." ,,Nesnaším je." Zabručel a já se pousmál. ,,Miluješ je." Řekl jsem sebevědomě a on se uchechtl. ,,Kde máš tu jistotu ?" Řekl s úšklebkem a já mu věnoval drobnou pusu na tvář. ,,Jinak bych už byl vykastrovaný." ,,Na tom něco bude."