Ununderstood ✔️

31.Neplánovaný výstup

Ještě mě tak napadlo, jestli si třeba nepamatujete jak se ti 3 jmenují, jsou na konci 12. kapitoly ^^
***

Nagisa mi minule říkal, že mu konečně přišla dlouho očekávaná hra, kterou měl už půl roku předobjednanou a pozval mě k sobě. Nebránil jsem se, Nagisa je super a stejně nemám nic v plánu. Pohledem jsem zabruslil k Haruovi, který jen koukal z okna s nabručeným výrazem. No jo no, nemá rád zimu. ,,Nagi ? Mám teda na večer něco koupit ? Já jen že jsi říkal že se ještě domluvíme." ,,Nic neber, jídla i pití máme dost. Po škole si jen skočíš pro věci a můžem k nám. Je dobře že máme dneska krátkou, nechtěl bych jít za tmy." ,,Pravda." Usmál jsem se, ale to už s sebou to kotě vedle mě škublo. ,,Haru ? Co je ?" ,,Nic." Zabručel, ale jakmile se takhle chová tak je jasný že je něco špatně. ,,Ha-" ,,Neřeš to." Zavrčel na mě a víc se natiskl na sklo. Něco jsem udělal ? Nagisa mi položil ruku na stehno a mírně se pousmál. ,,Bude v pohodě." Zašeptal a já jen nejistě kývl.

Jak mohl zapomenout ?! Slíbil mi že než půjde k němu, tak mi pomůže vybrat dárek pro mámu. Ts... Budu muset zajít do toho krámu sám. Zítra už mají zavřeno. Mělo mi být hned jasný že zapomene, myslí jen na blbosti. A ten Nagisa ?! Co má jako ta ruka znamenat ?! Sundej jí ! Okamžitě... Aaaagh.... Tohle mě sere !

S Nagisou jsme ještě probírali ten dnešek, Yugiko a Ryu si všímali svého a Haru byl úplně rudý. ,,Haru tak už mi řekneš co-" ,,Vystupuju." Řekl z ničeho nic a doslova mě přelezl. Po cestě zmáčkl tlačítko a postavil se ke dveřím. ,,H-Haru ?!" Vyhrkl jsem a jelikož jsme už téměř stavěli, čapl jsem rovnou i svůj batoh. ,,Je to ještě daleko !" Jen mlčel a propaloval dveře. ,,Natsu nech ho jít, do školy trefí sám." Řekl Nagisa a chytil mě za rukáv. Co mám dělat sakra.

Hned jak autobus zastavil tak jsem vypadl ven. Dost foukalo a ten sníh šlehal do očí. S nezájmem jsem rovnou vyrazil směr škola. Normálně mi to z domu trvá chvíli, jenže momentálně je park přes který chodím uzavřený, takže to trvá o dvacet minut dýl. Je to otrava. ,,Haru ! No tak stůj přece !" Ozvalo se za mnou a já si všiml běžícího Natsua. Najednou mi dává přednost jo ? S nezájmem jsem šel dál, nechápu proč taky vystoupil. Chudák Nagísek to bez něj nerozdýchá... Ts.. Chovám se jak nějaká žárlivá třináctka...

Nakonec jsem se vytrhl modrovláskovi a po menší hádce s řidičem jsem vyskočil z autobusu. ,,Haru ?!" Zavolal jsem, ale jediné co jsem slyšel byl ten nechutný vítr. V dálce jsem zahlédl drobnou postavu a tak jsem se hned vydal jejím směrem. Konečně se mi podařilo k němu doběnout a hned jsem ho chytil za bundu a přitáhl si ho k sobě. Kupodivu mě odstrčil. To už se dlouho nestalo. ,,Haru, co se stalo ? Proč jsi tahle vyběhl ?" Zeptal jsem se s nadějí v hlase a on si odsekl. ,,Ts...Nechápu proč jsi za mnou lezl. Nagisa by s tebou byl určitě radši." Řekl naštvaně a rozešel se znovu pryč. Nagisa ? Vadí mu snad že u něj spím ?

Pitomec, fakt že jo. Nechci na něj křičet, nemám proč. Vlastně to všechno dělám jen horší a horší. ,,Vadí ti že u něj spím ? Že se s ním bavím ? Že sedíš u okna ? Co ? Já ti nemůžu pomoc když nevím o co jde !" Řekl maličko vytočeně a smutně zároveň hned jak mě doběhl. ,,Ne ! Vadí mi to jak jsi slepý ! Očividně po tobě jede ! Vadí mi že na tebe sahá, mluví, že s tebou tráví čas který si slíbil mě, že mu věnuješ větší pozornost než mě, že o něj jevíš větší zájem než o mě ! Bolí mě to, víš ? Strašně moc, tady !" Křikl jsem na něj a chytil se za srdce se slzama v očích. Plán držet hubu a udržet si přátelství... Selhal.