Ununderstood ✔️

24.Koupelna

Omlouvám se že díl vychází až teď, ale někdo se tu musel prospat 😅
***

Nechápal jsem to, bál se mě ? ,,Haru co se ti-" ,,U-Už na mě nemluv ! Jsi s-stejný jako všichni ostatní ! Jsem úplně k ničemu, jen hračka pro ostatní ! Nechcete mi to třeba napsat na čelo, ať to vidí všichni ?!" Vyhrkl naštvaně a seskočil z postele. Já tam jen zaraženě seděl a sledoval jak se rozeběhl do koupelny se záchvatem breku. Jak jako hračka ? Jak jako že jsem jako ostatní.... ,,H-Haru ?!" Zavolal jsem a rozeběhl jsem se ke koupelně. To je výhoda mít svojí vlastní.

Natsu bouchal na dveře a říkal ať mu otevřu, ale já se nezmohl na víc, než sedět opřený za košem na prádlo. Klepal jsem se zimou, jelikož jsem tu seděl na podlaze a bylo tu otevřené okýnko na větračku. Ten kluk taky musí větrat všude... ,,Haru prosím, já ti přece nic neudělám..." Lže, nevěřím mu. Chtěl mě znásilnit, přidal se k tomu idiotovi... I když to byl jen sen, něco na tom přece muselo být, ne ? I teď...Držel mě, byl tak blízko. ,,Haru otevři ty dveře nebo je vyrazím !" Pohrozil a já se rozklepal ještě víc. Teď mi ještě víc ublíží. Neposlechl jsem ho... Ale já mám strach, nechci aby mě viděl, nebo na mě sahal. ,,P-Prosím... U-Už dost..." Zamumlal jsem si pro sebe a lehl jsem si na tu studenou podlahu.

Opravdu jsem se o něj bál. Sam říkala že není dobrý nápad nechávat ho v tomhle stavu bez dozoru a on je zrovna v koupelně kam se nemám jak dostat. Zámek je jen z druhé strany... Musím se tam dostat. ,,Haru prosím...Pustíme si nějakou pohádku a dáme si horkou čokoládu, ano ?" Ticho, jen vzlyky. Sakra nejde to po dobrém, ani po zlém... Okno ! Nechal jsem tam otevřené okno ! Rychle jsem vyběhl z pokoje a následně i jsem vyběhl na zahradu. Naštěstí byla sousedka doma. Naše baráky jsou na sebe totiž téměř nalepené a čirou náhodou má její malá dcera pokoj u místa kde já koupelnu. Rychle jsem zazvonil a vykoukla na mě ona postarší usměvavá dáma. ,,Natsu, ráda tě vidím. Potřebuješ něco ?"

Rány i jeho hlas utichly. Strašně se mi ulevilo, ale na druhou stranu mě už z toho věčného pláče bolela hlava. To že jsem měl v hlavě jeden velký guláš a místo srdce rozdrásané klubko vlny jsem ignoroval. Všichni mi jednou ublíží. Proto jsem si řekl že si nebudu pouštět lidi k tělu. Všichni jsou stejní.
Určitě i on, proč by byl jiný... Jediný komu jsem za poslední dobu věřil byla Sam, ale i ta mě opustila. Z mých myšlenek mě probral něčí dotek na rameni. Vylekaně jsem otevřel oči. Seděl u mě. Určitě mi ublíží. Pevně jsem zavřel oči a a celý se rozklepal. V mé hlavě začaly létat všemožné myšlenky na to co se teď stane. ,,Haru, nevím co se ti zdálo, nebo se ti honí hlavou, ale mě na tobě záleží a nikdy bych ti neublížil, ano ? Prosím, pojď do pokoje. Jestli ti to vadí, nebudu ležet s tebou, klidně budu i v jiné místnosti, ale prosím...Tohle už mi nedělej." Řekl tiše a strašně smutně. Když jsem otevřel oči a podíval se na něj, projela mi tělem husina. Vypadal ustaraně a zároveň smutně, ale i tak měl na tváři mírný úsměv. Natáhl ke mě ruku a já jí s váháním přijal.