Ununderstood ✔️

33.Besídka

Do školy jsme dorazili pět minut před zvoněním, takže jsme rychle doběhli do třídy a posadili se do lavice. Všiml jsem si toho divného pohledu co po mě Nagisa hodil, ale nějak jsem to ignoroval. Haru říkal že si chce ten vztah nechat zatím pro sebe, alespoň do konce prázdnin, což chápu. Nedělá dobrotu když se všechno ukvapeně řeší. ,,Haru, jak to budeš mít vůbec s Vánoci ? Budu doma asi sám kdyby si chtěl. Táta říkal že mu vychází šichta na Štědrý večer." Pousmál jsem se na něj, ale on se zatvářil smutně.

,,No my byli letos pozváný za Marikou. Říkala že si našla přítele a chce aby jsme ho poznali... A žijí v Americe..." Řekl jsem trochu zklamaně, protože jsem nechtěl, aby byl na Vánoce sám. ,,Tak v pohodě, stejně jsem Vánoce nikdy moc neřešil. Večer u her zní jako fajnová zábava." Usmál se, ale i tak jsem v jeho hlase slyšel trochu zklamání. ,,Uvidím jak to bude, třeba si máma nebude moct zařídit volno a nikam nepoletíme." ,,Hmm... Co já bych dal za to letět letadlem..." Zasnil se Natsu a podepřel si hlavu. ,,Nikdy si neletěl ?" ,,No... Jako prý když jsem byl fakt ještě mimino, ale to už si nepamatuju." ,,Pche, není nic horšího než malé děti v letadle." Uchechtl jsem se a on se taky usmál.

,,Já byl určitě to nejvzornější dítě na světě." Oba jsme se zasmáli a pak nalítla do třídy učitelka, která s námi byla zbytek dne. Během poloviny "besídky" kterou obnášelo koukaní na filmy a dělání blbostí jsem se začal nudit. S hlavou na lavici jsem pozoroval Haruovo znuděnou tvář a dostal jsem chuť ho trochu pozlobit. Naklonil jsem se k němu a pošeptal mu ať jde za mnou. Lehce jsem se kolem něj protáhl a učitelce řekl že jdeme na záchod, s čímž neměla problém. Hlavou jsem kývl na Harua a ten se otráveně zvedl ze židle. Hned jak opustil třídu jsem zabouchl a než stačil cokoliv říct tak jsem ho táhl uličkami pryč.

,,Natsu kam to zase letíš..." Zabručel jsem, jelikož mě za sebou táhl jak hadrovou panenku. ,,Uvidíš." Mrkl na mě a vyběhl schody. V nejvyšším patře se konečně zastavil. Udýchaně jsem se opřel o kolena a propálil ho pohledem. ,,A za co jsem si zasloužil tenhle tělocvik ?" ,,Hele jako, myslím že to bude lepší než sedět ve třídě, ne ?" Mrknul na mě a začal se šplhat po žebříku. ,,Ty chceš jít na střechu ? Hrabe ti ?!" ,,Jenom na chvíli." Zasmál se a otevřel poklop. Pak už mi zmizel z dohledu, než opět vykoukl. Pak že já jsem jak malé dítě... Bude nám zima. Vždyť je tam sníh a vítr... Magor jeden.  Vylezl jsem nahoru a poklop zase zavřel. Naskytl se mi pohled na Natsua držícího velkou deku a dva podsedáky. ,,Kde jsi to vzal ?" Pousmál jsem se a vzal si jeden ten podsedák. ,,Asi sem chodí kouřit učitelé, vždycky je to tu schovaný." Natsu se posadil na jednu trubku a poklepal vedle sebe. Spokojeně jsem si tam sedl a on si mě přitáhl blíž, aby přes nás mohl přehodit tu deku. Udělal jsem si u něj v objetí pohodlí a sledoval tu bílou krajinu. Teď už nesněžilo, jen lehce pofoukával studený větřík a pročechrával nám vlasy. Až na tu kosu je tu fakt hezky.