Ununderstood ✔️

72.

,,Haru ! Hádej kdo je tady !" Zakřičel někdo a rozrazil dveře. Na chvíli jsem dostal infarkt, jelikož mi nedošlo kdo přesně to před námi právě stojí... Možná proto jsem okamžitě odskočil půl metru od Natsua. ,,S-Sam ?! Jak to vypadáš ? Kdy sis stihla nabarvit hlavu ?! A co... Co tady vůbec děláš ?!" Vyhrkl jsem a ona se zaculila. ,,Zaprvé... Omlovám se za vyrušení v této chvíli. Klidně můžete dál pokračovat, mě by to nevadilo.." ,,Sam !" Zakňučel jsem a uraženě jsem dupnul nohou. Ona se jen zasmála a pak si prohrábla stříbrné vlasy. ,,Zadruhé, nabarvení hlavy trvá jen chvíli. Navíc, změna je život. Být brunetou mě prostě omrzelo. Zatřetí... Jsem tady už půl minuty a stále jsem nedostala svojí dávku objetí." Řekla na oko uraženě a roztáhla ruce. S radostí jsem se nechal sevřít u ní v náručí a užíval si opět kamarádky přítomnost.

Nechápal jsem o co jde, dokud Haru neřekl jméno "Sam". Pak mi došlo, že ta holka zní stejně jako v telefonu a že opravdu asi nesním. ,,Tak a teď ty, konečně si tě můžu pořádně prohlédnou..." Pronesla když pustila Harua a já s sebou trhl, jelikož jsem je doteď nevnímal. ,,No... Mě jsi na fotkách viděla. To já jsem doslova zaražen." Řekl jsem s uchechtnutím a čekal nějakou vtipnou narážku, jak to měla v oblibě, ale já z ničeho nic dostal pěstí do břicha.

Se zakňučením jsem se svezl k zemi a rozkašlal se. ,,Z-Za co ?!" Hlesl jsem přidušeně a ona se zamračila ještě víc. ,,Jak můžeš být takové poleno ?! Zaprvé, byl to Haru kdo se vyznal jako první. A je mi jedno že už je to nějaká ta doba. Zadruhé, vyspali jste se spolu a já se to dozvěděla až o čtyři dny později... ČTYŘI DNY ! To si říkáš kamarád ? Ts, zasloužil by sis ještě jednu..." Řekla uraženě a založila si ruce na prsou. ,,Zatřetí sis mě furt dobíral a když jsem ti vyhrožovala, dělal sis z toho srandu. Já si musím udržovat reputaci." Pronesla hrdě a Haru s mírným úsměvem protočil očima. ,,Ale na druhou stranu... Na." Řekla s úsměvem a podala mi nějaký papírek. Nechápavě jsem se na ní podíval a následně si ho vzal. Hned jsem měl lepší náladu.

Radši jsem do toho jejího výstupu nezasahoval, jen bych si taky zavařil. Možná se to nezdá, ale kromě povalování v posteli, čtení úchyláren a jídla, je jejím největším koníčkem mlátit lidi. Bylo jí jedno jestli to taky odnesla, prostě si musela praštit. ,,Sam, nechtěla ses s ním náhodou po té době poznat ? Já jen že ti moc šancí nedá, když se k němu budeš chovat takhle." Řekl jsem s mírným uchechtnutím a ona se na mě ublíženě podívala. ,,Vždyť se chovám jako vždycky... Jen si teď rozmyslí co si může dovolit." Řekla a škádlivě se na něj usmála. ,,Dobře, budu ti říkat naprosto všechno a už ti vždy budu věřit... Necháš mě normálně vstát bez toho, aby jsi mi způsobila nějaký úraz ?" Zabručel Natsu a ona se usmála. ,,Jasně... A teď objetí !" Zajásala a hned jak se postavil a něj skočila. Já se jen zasmál tomu jeho výrazu. Bude si na ní muset zvyknout, mě to nějakou tu dobu taky trvalo...