Ununderstood ✔️

63.Nákup

S Natsuem jsme se shodli na tom, že nepotřebujeme žádné slavnostní večeře. Mě vždycky chutnalo všechno co on udělal, takže jsem v něj vložil svou důvěru. On se vypařil do nedaleké večerky a já mezitím připravil o co mě žádal. Nakrájet zeleninu a oloupat brambory ještě zvládám. Když už jsem měl tak nějak všechno hotové, rozezvonil se domem jeho telefon. Nechtěl jsem to brát, ale všiml jsem si, že mu volá jeho táta, takže to bylo jedno. ,,Dobrý den, tady Haru." Řekl jsem rovnou do telefonu, ale místo pevného mužského hlasu se ozval takový jemný dívčí. ,,Ehm...Aha, no... Kde je Nat ?" Vůbec jsem tu osobu nepoznával. ,,Natsu šel do krámu. Měl by se každou chvíli vrátit. ,,Dobře... Mohl by jste mu prosím vyřídit, aby pak zavolal zpátky ?" ,,Jasně. Můžu se jen zeptat na jméno ?" ,,Micky... Natsu bude vědět."

Když už jsem se vracel z nákupu, potkal jsem po cestě Yugiko s Ryuem. ,,Čauky, jdete na procházku ?" Zeptal jsem se s úsměvem a Ryu kývl. ,,Jo, Nagisa je posledních pár dní nesnesitelný. Jen tak mimochodem, gratulujeme ke vztahu. Taky jsme se to mohli dozvědět od nás a ne od mého vzteklého bratra." Uchechtla se brunetka a já se omluvně usmál. ,,Děkujeme ... A za Nagisu se omlouvám. Ztratil jsem nervy a trochu to přehnal." ,,Prosím tě... Když Nagisa nasere Yugiko, dopadne stokrát hůř." Prohodil s úsměvem Ryu a ona se až hrdě usmála. ,,Někdo nad ním musí mít pevnou ruku, když už ne rodiče.... No, poběžíme. Pozdravuj Harua a přejeme šťastné Vánoce. Doufám, že se na Nový rok uvidíme." Řekla mile a já kývl. ,,Taky přeju šťastné a veselé. Určitě se na Silvestra ještě domluvíme."

Natsu se chvíli po tom hovoru vrátil s narvanou taškou. ,,To toho potřebujeme tolik ?" ,,Ne, ale lednice už potřebovala trochu naplnit." Řekl a pak šel do kuchyně, kam jsem ho hned následoval. Společně jsme vybalili nákup a Natsu pak vybral věci, které budeme potřebovat. ,,Takže... Brambory, cibule, česnek, slanina, sýr.... Hm.. Snad máme všechno." Mumlal si pro sebe a mezitím si svazoval vlasy do menšího culíčku. Když jsme se poznali, měl je o poznání kratší. ,,Co tak koukáš ?" Uchechtl se a já s sebou trochu trhnul. ,,Jen si říkám, že ti rostou vlasy nějak moc rychle." Zasmál jsem se a on jen pokrčil rameny. ,,Já vím, brzo si je zase ostříhám." ,,Ať tě to ani nenapadne !"

Tiše jsem se jeho reakci zasmál a rozcuchal mu vlasy. ,,Když o tom tak přemýšlím, ty je máš taky dost dlouhé. Dřív si je měl po ramena, teď je máš delší." ,,Ale ke mě se to hodí." Zabručel a já pozvedl obočí. ,,Ke mě snad ne ? Fajn, táta by tu měl mít někde strojek..." ,,Ne ! Pojď radši vařit pro boha ... Fakt tě nechci vidět plešatého..." ,,Jak myslíš." Uchechtl jsem se a pak už jsem mu začal vysvětlovat co a jak. Hodlal jsem udělat zapečené brambory, není to těžké, je to poměrně rychlé, ale hlavně je to dobré. Sice ne moc Vánoční, ale ono je to jedno.