Ununderstood ✔️

50.Vykopnutí

Když Nagisa domluvil, nevěřícně jsem ho pozoroval. Hledal jsem na něm jednu jedinou věc, co by mi odhalila že lže. ,,Nagiso... Jsem rád že jsi mi to řekl..." Řekl jsem zklamaně a sklopil hlavu. ,,Od toho jsou přátelé. Co takhle se na něj teď vybodnout a jít ke mě ?" Usmál se, ale to už jsem nevydržel a dostal jsem záchvat smíchu já." ,,Děláš si srandu, že jo ?" Řekl jsem a propálil jsem ten jeho zaražený výraz. ,,Tak hele, předtím si u mě hodně klesl, ale teď mám chuť rozbít hubu tak, že by jsi mohl hrát mrtvolu v další kriminálce. Myslíš si že ti to uvěřím ? Po tom všem co mi Haru řekl, nebo co jsem viděl ?! Jsi ubohý. Kdybych o něm nevěděl to co vím, asi bych ti to sežral, protože jsi dobrý lhář, ale ty jsi u mě momentálně na bodu mrazu. Nechápu proč to všechno děláš, ale zmiz mi ze života. S lidmi jako jsi ty nechci mít nic společného."

Zrovna jsem zabouchával dveře od domu, když se naopak dveře v nedalekém domě rozletěly dokořán. Z nich doslova vyletěl Nagisa a Natsu se na něj s opovržením podíval. Něco mu říkal, ale to jsem neslyšel. Byl jsem celkem zvědavý co se stalo, ale hlavně jsem si byl jistý, že jestli ta mrňavá potvora něco zkusila, tak ho vlastnoručně zabiju. Nějakým způsobem jsem pobral všechny věci a vydal se na druhou stranu ulice. 

,,..A navíc můžeš být rád že se o tom nedozví." Zavrčel jsem a chystal jsem se ponechat ho na příjezdové cestě. Všiml jsem si ale blonďáčka táhnoucího nějaké krabice. ,,A teď vypadni, jde mi sem přítel." Na tom jednom slově jsem si dal zvlášť záležet a následně jsem nahradil úšklebek na milý úsměv, mířící překvapenému kocourkovi. ,,Ahoj lásko." Zavrněl jsem když jsem němu přiskočil a vzal jsem mu dvě vrchní krabice. ,,A-Ahoj..Co ten tu chce ?" Zeptal se s mírným opovržením a pohled mu spadl na Nagisu, co se právě zvedal ze země a utíral si pramínek krve z nosu. ,,Aaaale... Přišel mi říct o tom jak jsi spal s půlkou školy." Řekl jsem ironicky a propálil jsem ho pohledem.

,,Cože ?!" Vyhrkl jsem překvapeně a podíval se zpátky na Natsua. ,,Neboj, s ním už jsem si to vyřídil. Pojďme už domů, tady je zima." Řekl a celý se oklepal, měl na sobě totiž jen tepláky a tričko s krátkým rukávem. ,,J-Jo..." Řekl jsem a když jsme procházeli kolem Nagisi, měl jsem neskutečné nutkání mu tu hlavu ukopnout. Oba jsme se navzájem propálili pohledem, ale i tak jsem to byl já, kdo vítězně vcházel do domu. Hned jak jsme tam byli oba, jsem položil zbylou krabici na zem a podíval se na Natsua. Když byl trochu v předklonu, chytil jsem mu tváře do rukou a začal si ho zblízka prohlížet. ,,Ehm ? A teď děláš co ?" Uchechtl se a já si povzdechl. ,,Stále se rozmýšlím jestli mu jít ukopnout hlavu, nebo mu dám chvíli na útěk..." Zabrblal jsem a on se zasmál. To už měl ale ruce kolem mého pasu a jeho rty na těch mých. Do polibku jsem se s radostí zapojil a Nagisu moje hlava vypouštěla rychleji, než novou látku v matice.