Ununderstood ✔️

53.Kavárna

,,Mmm miluju kokosky." řekl zasněně blonďáček a strčil si do pusy poslední kousek zmíněného cukroví. ,,Ts, takhle dávat přednost jídlu před mou osobou.." ,,No co ? Tebe sníst nemůžu." Zabručel a víc se ke mě natiskl. ,,Třeba bych ti nechal upéct prstíček kdyby jsi poprosil." Řekl jsem zamýšleně a on se rozesmál. ,,Ty jsi pitomej." Řekl s úsměvem na tváři a políbil mě, což jsem si samozřejmě nechal líbit. Takhle se válet je to nejlepší co může být. ,,Kdy mají vůbec přiletět tvoji zpátky ?" Zeptal jsem se a pohladil ho ve vlasech. ,,Asi za týden. A tvůj táta ?" ,,Taky, bude pak muset do práce, takže se to vrátí do starých kolejí." ,,Chápu." řekl jednoduše a pak se posadil. ,,Už mě to nebaví, co se jít třeba projít ? Prosíííím." Zakňučel a já se jen uchechtl. ,,Když se z tebe nestane sněhulák tak klidně."

Netrvalo to dlouho a my kolem deseti minut už vycházeli z baráku. Měl jsem totiž v plánu pozvat Natsua do jedné kavárny, jelikož on mě někam zve neustále. ,,Tak pojď." Řekl jsem a zatáhl jsem ho za ruku. ,,Ale jo prosím tě." Uchechtl se a rozešel se za mnou. Hned jak jsme zahli za první roh mě chytil za ruku se slovy, že tu stejně nemám mámu. Což byla pravda a mě byla kosa na ruce, jelikož jsem pitomej a nevzal jsem si rukavice... Společně jsme takhle šli a povídali si asi deset minut. ,,Tamhle to je." Uculil jsem se a poukázal na menší zapadnutou kavárničku. ,,Haru, já s sebou mám jen pár drobných, měl si mi říct že chceš zajít někam takhle..."Zabručel a já se jen uchechtl. ,,To byl taky účel, nesnáším když za mě někdo platí a ty to děláš furt. Takže nastal čas výměny."

Chtěl jsem ještě protestovat že se vrátím pro peníze aby neutrácel, ale to už se rozešel k té kavárně a já šel nespokojeně za ním, i když mi to na druhou stranu přišlo milé. Hned po příchodu do obchůdku nás obalilo teplo a ve vzduchu zavládla vůně kávy a čokolády. ,,Dobrý den, vítám vás tady u nás. Haru, tebe už jsem dlouho neviděla, kdopak je tento chlapec ?" Zeptala se najednou taková starší babča, co se tu z ničeho nic objevila. ,,Dobrý den paní Smithová. Tohle je můj kamarád Natsu, je tu ve městě jen chvíli, tak jsem si řekl že mu ukážu tu nejlepší kavárnu ve městě." Usmál se blonďáček a ta paní se zachychotala. ,,Ale.. No, tak se pojďte posadit děti moje. Za chvíli jsem u vás." Haru se na mě s úsměvem podíval a pak se rozešel k nějakému závěsu. Když ho rozhrnul, objevilo se takové pěkné místečko, plné dek, polštářů, svetýlek a podobně. Působilo to strašně hezky. ,,Mám to tady rád, navíc tu máme i trochu soukromí, takže si myslím že je to ideální, co ty na to ?" Zeptal se s drobným rumělcem, ale já byl celým tímhle místem tak příjemně překvapen, že jsem ani neměl náladu na nějaké to škádlení. ,,Vypadá to luxusně." Oznámil jsem a vlepil jsem mu drobnou pusu, než jsem vlezl dovnitř. Něco takového bych opravdu ve městě jako je tohle nečekal. Je to boží.