Ten "polibek" stále prohluboval a já se snažil ignorovat fakt, že se asi brzo utopím v těch jeho slinách. Najednou se ale ozval nějaký rámus. Ten parchant se odpojil a otočil hlavou. ,,Postarejte se o něj !" Křikl na ty svoje poskoky a zase se na mě vrhl. Ani jsem se pořádně nenadechl a už ze mě doslova strhnul košili. V tenhle moment mi byl fakt, že jsem ani nepostřehl kdy mě zbavil mikiny, naprosto ukradený. Ruce z jeho sevření jsem se snažil marně dostat a zmítat se pod jeho devadesátiklovým tělem nemělo žádný účinek. Opět se mi přisál na rty a volnou rukou mi začal jezdit po těle. Bylo to hrozný, nenávidím to. Všem jde jen o TO. Sakra proč to musím odnést zrovna já.
Když jsem doběhl tu partičku, tak stáli dva kluci venku, dovnitř bylo otevřeno, ale viděl jsem jen zbytek partičky co někam koukali a něčemu se pochechtávali. V jednu chvíli jsem uslyšel Haruovo hlas, sevřel se mi žaludek. ,,Pusťte mě." ,,Heh, to víš že jo.."
...
O ty dva bylo po pár vteřinách postaráno. Prali se oni vůbec někdy ? Až pak si mě všiml jeden z party. Začali tam něco řešit a když jsem ze zadní části tělocvičny uslyšel "Postarejte se o to", musel jsem se zasmát. Všichni z té party vylezli ke mě. ,,Tak se předveďte." Zasmál jsem se a lehce jsem se vyhnul prvnímu úderu.
Po chvíli se Ricky odlepil, díky bohu. Vydýchával jsem ten nedostatek vzduchu, ale to už jsem viděl jak si rozepíná kalhoty. Nemohl jsem si nevšimnout té boule v jeho kalhotách, to se vzrušil z tohodle ?! Bože ne.... ,,Pusť mě ty bastarde !" Zakřičel jsem, ale to už mi přistála facka na tváři. Strašně moc to štípalo, kord když mi pevně chytil za tvář. ,,Říkám ti klidni se, jinak se už nepohneš." Zavrčel a zase se na mě přisál. V tu chvíli se ale ozvala rána a on se svalil k zemi. Zasyčel jsem bolestí, jelikož mi ten idiot natrhl ret, ale i tak jsem se sesunul k zemi a posunul se kus od něj. Pachuť krve a uvědomění co se mohlo právě stát a začernilo mysl. Nevnímal jsem kdo mi právě zachránil krk, ale byl jsem mu vděčný.
Když jsem je všechny sundal a vběhl jsem dovnitř, naskytl se mi hrozný pohled a polonahého Harua v sevření toho bastarda. Okamžitě jsem tam doběhl a jednou ranou jsem ho uzemnil. Očkem jsem hodil po blonďákovi, ten se jen svezl k zemi. Zkontroloval jsem jestli je Ricky opravdu mimo a pak jsem přešel k němu. ,,Haru... Jsi v pořádku ?" Jako vím že ne, ale potřeboval jsem zjistit jestli vnímá. ,,T-Ty..." ,,Já." Pousmál jsem se, ale pak jsem si ho starostlivě prohlédl. Válel se v křečovité pozici, celý rozklepaný a bez jakéhokoliv trička. To leželo roztrhané kousek vedle nás a jeho mikinu jsem neviděl. Sundal jsem si svojí a jeho jsem posadil. Upřel na mě vražedný pohled, ale ten se pak změnil ve zlomený. Z jeho modrých očí se začala valit jedna slza za druhou a on se pořádně rozbrečel. ,,Haru... Bude to dobrý, ano ? Už jsem tu s tebou." Je jako malé dítě, musíte na něj opatrně, protože i když si hraje na tvrďáka tak je to křehká osůbka. Opatrně jsem ho objal, chvíli byl takový stuhlý, ale pak se začal postupně uvolňovat.
ČTEŠ
Ununderstood ✔️
Lãng mạnHaru a Natsu. Původně dvě naprosto odlišné povahy se sejdou na jednom místě. Z chyby vytvořené náhodou, se celý jejich vztah zvrtne a přetvoří na něco úplně jiného. *** I když mám tenhle příběh rozepsaný už strašně dlouho, naprosto nevím jak to pops...
