Ununderstood ✔️

52.jmelí

Už jsem tu tak dobrou hodinu jen tak ležel a ze zdola jsem slyšel jen nějaké divné zvuky. Haru mě ale už dvakrát seřval, když jsem se za ním chtěl jít podívat a řekl, že jestli to udělám ještě jednou, tak odchází domů. Už i ten tiktok mě omrzel, a tak jsem se jen znuděně povaloval v peřinách. Z ničeho nic se ale ozvalo vyjeknutí a dutá rána. Okamžitě jsem vystřelil z pokoje nezajímajíc se o věci kolem. Harua jsem našel na podlaze hned pod schody, se zlatými lístky ve vlasech. ,,Jsi v pohodě ?!" Zeptal jsem se hned jak jsem k němu přiskočil a začal jsem si ho prohlížet od hlavy až k patě. ,,J-Jo, jen mi to podklouzlo..." Oznámil a já si oddychl, tedy na chvíli. Pohled mi totiž spadl na vyzdobený obývák a chodbu.

Bolel mě zadek, ale to se dalo ignorovat. Pohledem jsem zaostřil k němu. S pusou dokořán se díval na vyzdobené místnosti. ,,Líbí se ti to alespoň trochu ?" Zeptal jsem se a zadíval jsem se na svá kolena. ,,Líbí ? Tohle ? Děláš si strandu ?!" Vypadal naštvaně, třeba má na to špatné vzpomínky, nebo něco takového.... ,,Je to úžasný ! V životě bych neřekl že to u nás doma bude fakt jako o vánocích ! Děkuji. Miluju tě strašně moc." Vyhrkl z ničeho nic a a skončil uvězněný v jeho pevném objetí. Dost se mi ulevilo, fakt jsem se bál že ho to třeba naštve, protože Vánoce vždycky zavrhoval. ,,Já tebe taky... Jen bych potřeboval trochu vzduchu." Zamumlal jsem a on stisk trochu povolil. ,,Promiň...Jsem fakt nadšený, máma nikdy nezdobila dům, byl jsem rád když dala nějaké ty ozdoby na tu seschlinu, co jsme měli místo stromku..." Zabručel a já se jen zasmál. Nechápu proč ty Vánoce pořádně neslavili. Vánoce nejsou jenom o dárcích. I kdyby si dali jen pusu navzájem, bylo by to lepší než je dětem takhle zkazit. ,,Natsu... Když už jsi tady... Nedosáhnu na ten hřebík..." Řekl jsem trochu nafoukle a rudovlásek se podíval na zeď.

Trochu jsem se ušklíbl a věnoval mu rychlý polibek. ,,Jistě kotě, co tam chceš pověsit ?" Haru zrochu zrudnul a natáhl se pro trs nějaké pozlacené kytky. ,,Tohle." Podal mi to můj úsměv se rozšířil. ,,Těch lístků máš na sobě víc než ta kytka. Proč to tam vůbec chceš dávat ?" ,,No dovol !... A tohle je jmelí, to jsi to nikdy neviděl ?" ,,No je to pravda... Jo, ale ne takhle zblízka. Nedošlo mi to. A i tak nechápu proč se to věší." Oznámil jsem když už jsem se natahovat a v klidu do pověsil na hřebík.

To jako vážně ?! Vůbec nezná tradice... ,,No, myslím že konečně můžu jmelí taky využít." Řekl jsem jednoduše a taky jsem se zvedl ze země. Stoupl jsem si před Natsua a obmutal ruce kolem jeho pasu. ,,Pod jmelím máš políbit člověka kterého miluješ aby ta láska vydržela." oznámil jsem jednoduše a on se překvapeně pousmál. ,,Začínají se mi ty tradice zamlouvat..." Pousmál se a oba jsme skončili v dlouhém a procítěném polibku. V tuhle chvíli nemůžu být šťastnější, jelikož mám u sebe všechno co potřebuju. Kdyby mi někdo řekl že se tak bláznivě zamiluju do kluka, který za mnou neustále běhal první den školy jako ocásek s tím že jsem holka, poslal bych ho někam hooodně hluboko pod zem. Ale opak je pravdou.