Ununderstood ✔️

61."buřtík"

Po snídani jsme se jen tak váleli, mazlili, koukali na filmy a povídali si. Prostě perfektní den. ,,Počkej tady, dojdu pro nějaké to cukroví." Řekl Haru, když jsem mu tady už pár minut "nenápadně" okusoval krček a dělal mu na něm jedno znaménko za druhým. ,,Jak myslíš, ale to tě stejně nezachrání." Řekl jsem s úšklebkem a pustil tu žížalu z mého sevření. Jen na mě uraženě vyplázl jazyk a zdrhnul do kuchyně. V tu chvíli se mu rozsvítil telefon s nějakou zprávou. Nějakým způsobem jsem to ignoroval, ale když mu těch zpráv píplo pět za sebou, dost těžce jsem se přemluval, abych tam nekoukl. ,,Kdo mi píše ?" Ozvalo se z kuchyně a já mrknul na jméno toho člověka, co otravuje mého kocourka. 

,,Nějaký "buřtík"." Ozvalo se z obýváku a já se jen nechápavě ušklíbl. I s cukrovím jsem se vydal zpátky k Natsuovi. ,,Kdo že ?" ,,Nevím... Píše jestli nezajdete ven." Nechápavě jsem si od něj převzal telefon a podíval se do chatu. Najednou mi došlo kdo to je a radši jsem ten mobil strčil do kapsy. ,,Ty neodepíšeš ?" Zeptal se a já jen zavrtěl hlavou. ,,Není potřeba. Mám tady tebe." Řekl jsem spokojeně a když jsem položil jídlo na stůl, nacpal jsem se k němu na klín. Nevypadal že by mu to vadilo a mě to bylo pohodlné, takže jsem se spokojeně uvelebil. ,,Měl bys mu alespoň odepsat. To, že jsme spolu přece neznamená, že nemůžeš chodit ven." ,,Jo já vím... Ale nějak se mi nechce... Navíc jsi pěkná žárlivka." Řekl jsem s úšklebkem a on se uchechtl.

,,Já ? A žárlivka ? Co prosím... Tady někdo zapomněl na chování ohledně jistého spolužáka." Rýpnul jsem si a on se zamračil. ,,Ale to je něco jiného ! On tě fakt nabaloval a pak tě i políbil, to je ten rozdíl." Zabručel a zavrtal mi hlavu do svetru, nad čímž jsem se uchechtl. ,,No dobře no... Ale i tak by jsi mohl alespoň odepsat." Prohodil jsem a on se na mě podezíravě podíval. ,,To se mě chceš až tak moc zbavit ?" Jen jsem se na blonďáčka pousmál a vtisknul mu pusu do vlasů. ,,Strašně moc."

Nakonec jsem tedy vzal do ruky ten telefon a najel na chat s "Buřtíkem". ,,Už mi teda řekneš kdo to je ? Je to někdo ze školy ?" Zeptal se zaujatě a já se pousmál. ,,No, ne tak docela. Je to Devin, ten kluk, kterého jsme potkali v plavecké." Natsuův úsměv se o poznání zmenšil. ,,Aha." Zamumlal a najednou už nevypadal tak natěšeně z toho, že jsem měl jít s někým ven. ,,Hele, nikam s ním nepůjdu, ano ? Napíšu mu že nemám čas." ,,Jak chceš." Zamumal a já jen protočil očima. Nepřizná to, ale žárlí. Když už jsem psal nějakou tu výmluvu, rozezněl se domem zvonek. ,,Skočím tam." Řekl jsem spokojeně a dal mu rychlou pusu, než jsem se od něj zvedl a odešel ke dveřím. ,,Dobrý-" ,,Haru ! No konečně." Ozvalo se, ale to už jsem byl zase uvězněn v něčím objetí. Konkrétně v objetí Devina Coulsna, u kterého nechápu kde se tu vzal. ,,D-Devine....V-Vzduch !"