Ununderstood ✔️

7.Příjezd

Cesta proběhla v pohodě, jen jsem si teda připadal docela trapně jak jsem se ho držel. Když už jsme projížděli mojí ulicí, zatahal jsem ho oběma rukama za bundu. Zajel ke kraji a vypnul motor. Pak si sundal helmu stejně jako já. ,,Tady bydlíš ?" Zeptal se překvapeně a já kývl hlavou.  ,,Jo, v tamtom žlutém baráku. Ty ?" ,,V tomhle šedém." Ukázal na tři baráky dál na protější straně. ,,To jako fakt ? Jak dlouho ?" ,,Asi týden dozadu jsme se přestěhovali sem. Je to barák po babičce a dědovi, nedávno měli nehodu a táta ten dům dostal." Řekl a trochu smutně se pousmál. ,,Jo vím že tam bydlela taková stará babča s dědou..."

Nastala trapná chvíle ticha, které nakonec prolomil on. ,,No... Tak já už půjdu, děkuji za svezení." Hlesl tiše a předal mi helmu. ,,No počkej, chci vědět že je někdo doma." Zarazil jsem ho a on se na mě udiveně podíval. ,,A to jako proč ?" ,,Protože tě někdo musí hlídat, nejsi zrovna v nejlepším stavu." Řekl jsem vážně a on se zamračil. ,,Je mi osmnáct, dokážu se o sebe postarat sám !" Našpulil rtíky a uraženě si dupnul. Donutilo mě to k úsměvu, je rozkošný. ,,No jo ty ťunťo, tak pojď." ,,Ťunťo ?! T-To si děláš srandu ?! Jsem možná i starší než ty tak-" Umlčel jsem ho tak že jsem se k němu sklonil. Mezera mezi mým a jeho obličejem neučinila víc jak pět centimetrů a dával jsem si opravdu záležet na tom, abych nepřerušil oční kontakt. ,,Tak zaprvé, je mi devatenáct, zadruhé jsem o dost větší a silnější a za třetí ... Nevidím problém v tom tě ohlídat, jelikož si ze mě právě asi chytil horečku." Ušklíbl jsem se a cvrnkl jsem ho do toho červeného nosánku. Je opravdu k sežrání.

Ten parchant....Jen jsem drze prošel kolem něj se sklopenou hlavou. Je brzo a ještě tomu pondělí. Máma bude v práci a Cana má hodinu tance a vrací se až v šest. Tohle je v háji, jsem si jistý že by mě fakt i hlídal jako malé dítě. ,,Idiote." Zabručel jsem když šel za mnou s úsměvem na rtech až ke dveřím. S povzdychem jsem otevřel dveře, hned jsem viděl že ségry taška na balet je pryč, takže tu není. ,,No, mám doma ségru takže.." ,,Kolik jí je ?" ,,Dost..." ,,Haru... Nikdo doma není, že ?" Naštvaně jsem se na něj otočil. ,,No tak není no...a co já s tím ?Mám se od tebe nechat nosit jako princezna ? Zapomeň." Zakřenil jsem se na něj a chtěl jsem se otočit a odejít, jenže mě prostě štěstí nepřeje.

Ten mrňous si přišlápl tkaničku a hodil s sebou o zem, jelikož jsem zareagoval opožděně. ,,Jsi v pořádku ?!" ,,Se ptáš nějak často." Odsekl, ale pak bolestně zakňučel. Sehl jsem se k němu a opatrně jsem ho chytil za ruku co si držel. ,,Bolí tě to tady ?" ,,Nebolí mě toAAAUU  ...Debile." Štěkl po mě a trhnul s tou rukou. ,,Ach jo... Vypadá to že sis to nějak narazil. Ošetřím ti to." ,,Bože na koho si to hraješ... Jsi snad nějaký doktor, nebo co ?" ,,Můj otec má několik vysokých a dělá ve fakultce vedle ve městě, máma byla sestřička a ségra studovala taky doktořinu, než se vybourala a zemřela." Řekl jsem klidně a on si mě jen přeměřoval pohledem. ,,Bolí tě tohle ?" Prohmátl jsem mu jeden bod a podíval jsem se mu do očí. ,,Ne... A promiň... Já nejsem zvyklý na lidi. Neumím se chovat... B-Byl bych rád kdyby jsi mi s tím něco udělal." Dostal ze sebe a já se mírně pousmál. ,,V pohodě. Tak jdeme."