Ununderstood ✔️

78.

,,To by mě taky zajímalo ! Není mi příjemný když v den mých narozenin básníš o někom jiném a na mě kašleš !" Vykřikl jsem a následně jsem se mu vytrhl ze sevření. Cítil jsem, jak mi stékají slzy po tváři a měl jsem pocit, že mi praskne hrudník. Nemohl jsem se pořádně nadechnout a v mé hlavě svítila slova "opustí mě". Vyběhl jsem před barák a rozeběhl se na opačnou stranu než k mému domovu.  Potřeboval jsem se uklidnit, jelikož tohle na mě bylo moc. Ani jsem pořádně své chování nechápal, nechtěl jsem po něm vyjet... Jenže když on to podal tak lhostejně. Znělo to tak, jako kdyby mu na našem vztahu vůbec nezáleželo a to mě na tom štvalo nejvíc. Jsme spolu už několik měsíců... To jsem se mu už okoukal ? Už mi ani nedává moc hloupých přezdívek, většinu času se spolu jen válíme v posteli a nic neděláme... Prostě mi přijde, že už o ten vztah tolik nestojí... Chtěl bych, aby se prostě rozeběhl za mnou, řekl, že jsem to jen všechno špatně pochopil a vtáhl mě do objetí přesně tak, jak to umí jen on, jenže to očividně neudělá...

Jelikož byl naštvaný, raději jsem ho nechal být. Projde se a bude v klidu. Dneska byla moje nálada na bodě mrazu, takže jsem si jen lehl zpátky do postele a snažil se na nic nemyslet. Na jeho narozeniny jsem úplně zapomněl, ale dárek mám sehnaný už týden. Navíc nechápu kde vzal to, že básním o někom jiném. Však jsem mu jenom řekl, že by u mě asi měl Nagisa šanci, kdyby jsme spolu nebyli.... Dobře, takhle to vyznělo hůř než jsem myslel, ale i tak to přehání. Mezi námi je všechno v pořádku, nemá jediný důvod proč říkat takovéhle věci. Miluju ho, vždyť to ví...Tak proč dělá takovéhle scény...

Zasekl jsem se v nedalekém parku v altánku. Bylo celkem chladno, takže jsem se mezi myšlením na Natsua snažil nemyslet na tu zimu, ale moc mi to nešlo. Ono taky sedět u vody v tuhle chvíli nebyl nejlepší nápad. ,,Haru ?" Ozvalo se a já se otočil na osobu, kterou bych tu zrovna nečekal. ,,Devine ? Co ty tady ?" Zeptal jsem se a on si s mírným úsměvem došel sednout vedle mě. ,,Zase jsem přijel za rodinou, zrovna jdu od přítele." Řekl spokojeně a zahleděl se na vodní hladinu. Já se na něj překvapeně podíval, ale nic jsem neřekl. ,,Ou, promiň. Myslel jsem, že když jsi z Natsuem, nemusím to před tebou tajit." Řekl a nervózně se podrbal ve vlasech. ,,Ne ne ne, to je v pohodě. Jen mě to překvapilo. Ještě o Vánocích jsi nikoho neměl, pokud si dobře vzpomínám." Řekl jsem a on se uchechtl. ,,To ne no. Jsme spolu dneska měsíc. Není to moc, ale mám pocit, že je to ten pravý." Řekl zasněně a já si povzdechl. ,,Taky jsem měl takový pocit." Hlesl jsem tiše a on mi věnoval smutný pohled. ,,Stalo se něco ? Jestli ti ten parchant něco udělal..." Zavrčel a zaťal ruce v pěst. Jen jsem se mírně pousmál a zavrtěl hlavou. ,,Nic se nestalo. Navíc... Tohle je na dlouho." Řekl jsem a následně jsem se oklepal zimou. On z batohu vytáhl nějakou šedou mikinu a podal mi jí. ,,Já mám celou noc."