Ununderstood ✔️

85.

S Haruem jsme na mé motorce dojeli až na kraj města k jedné benzínce. S Alexem, který celou cestu odřídil, jsme se domluvili na tomhle místě. Už jen z toho důvodu, že to tady vůbec nezná a je to hned na kraji města. ,,Tak co ? Napsali ti ?" Zeptal se Haru, když jsme tu čekali už asi deset minut a oni nikde. ,,Ne." Řekl jsem s povzdechnutím a on mě zezadu obejmul a rovnou se o mě opřel. ,,To bude v pohodě, určitě se brzo objeví." Řeklo to rozkošné stvoření a zabořil mi hlavu do mikiny. Mírně jsem se pousmál a líbl jsem ho do vlasů. ,,To doufám..."

Po chvíli jsem měl pocit že asi usnu jestli se nebudu hýbat. Jeho partička furt nikde a mě ho bylo upřímně líto. Nadějně sledoval každé projíždějící auto, nebo procházejícího člověka, ale vždycky se mu v očích objevilo zklamání. ,,Zlato, dojdeš mi prosím pro kafe ?" Zeptal jsem se ho a udělal jsem na něj psí oči. On se tiše rozhlédl a s povzdechem kývl. ,,Jako vždy kotě ?" ,,Ano prosím." Řekl jsem a následně jsem ho jemně políbil. ,,Děkuji, jsi nejlepší." Řekl jsem s úsměvem a i on se smutně pousmál. ,,Pro tebe cokoliv zlato." Zamumlal a vtiskl mi další pusu než odešel. Já mezitím začal chodit dokolečka jak nějaký magor. Ptáte se proč jsem si pro to kafe nedošel sám ? Protože měl teď na práci alespoň něco jiného než čučení po lidech. Během několika vteřin se z dálnice přitila černá audina a prudce zastavila na parkovišti. Vyskočili z ní tři lidi, dvě holky a jeden kluk. Všichni se okamžitě začali rozhlížet po okolí a když se pohled jedné z těch holek zasekl na mě, podívali se na mě všichni. Něco málo si řekli a ten kluk se pak rozeběhl mým směrem. ,, Jmenuji se Alex..."

,,Brý den... Jednou instantní prosím." Řekl jsem znuděně prodavačce, pro kterou to bylo očividně vyrušení z jejího záživného lakování nehtů. ,,Cukr, mléko ?" ,,Nic prosím." Odpověděl jsem a ona si začala všímat svého. Opět jsem pro jistotu zkontroloval telefon, ale nebyla tam ani jedna zpráva. Upřímně jsem se začínal bát. U Alexe a Sarah jsem byl na neodpovídání zvyklý, ale Micky odpověděla vždy. Hlava mi začala vymýšlet různé konspirační teorie a mě se začala z toho všeho motat hlava. Už jsem že chtěl vidět ...

,,Já jsem Haru, máte celkem zpoždění." Řekl jsem s mírným úšklebkem a jemu se na tváři objevil ulevný úsměv. ,,Jsem rád že jsme konečně správně... Zajeli jsme totiž původně na jinou benzínu a než nám to došlo, bylo pozdě. Kde je Natsu ?" Dořekl a začal se rozhlížet. ,,Poslal jsem ho pro kafe, protože by se tu jinak asi rozbrečel. Měl by tu být každou chvíli." Vysvětlil jsem a on chápavě kývl.

***
Zdravím z kratší dovolené 😅 jak se máte ? ^^❤️✨