Ununderstood ✔️

25.Uklidnění

Když jsem sousedce vysvětlil že jsem si "zapomněl klíče" tak mě pustila dál. Jelikož ta její malá holčina byla v pokoji, rychle jsem jí jen vysvětlil co se děje a pak jsem přešel k oknu. ,,Haru ?" Zavolal jsem, ale on se neozval. Nervózně jsem si stoupl na parapet a natáhl jsem se mému oknu, do kterého jsem strčil aby se otevřelo. ,,Nespadni Natsu-kun..." ,,Heh, neboj se." Pousmál jsem se na malou holčičku a skočil jsem do mého okna. To že jsem malém sletěl budeme ignorovat. Haru se válel na podlaze a brečel. ,,Haru ? Jsi v pořádku ?!" Řekl jsem vystrašeně a hned jak jsem zabouchl okno, jsem se k němu sklonil. Až když jsem se ho dotkl tak začal vnímat. Přišel jsem si strašně divně, když jsem u něj ve tváři viděl ten strach.

Řekl jsem mu všechno potřebné a i když zaváhal, nakonec přijal mojí pomocnou ruku. ,,Pojď, musíš si lehnout." Snažil jsem se udržet úsměv na tváři, ale šlo to těžce. Chtěl jsem ho pustit hned jak se zvedl, ale kupodivu mou ruku furt držel. Měl jsem nutkání přitáhnout si ho k sobě, ale asi by to nebylo nejlepší.

Doslova jsem bojoval sám se sebou. Jedna moje část se ho bála a nejradši by skočila z okna, ale ta druhá strana která chtěla být s ním vyhrávala. Nechtěl jsem ho pustit. Říkal že mi neublíží... No ne ? ,,N-Natsu... J-Já se ti omluvám." Hlesl jsem tiše a setřel jsem si slzy, i tam jsem ho ale jednou rukou držel u sebe. ,,Nic se neděje. Půjdeme si lehnout a řekneš mi pořádně co se děje, ano ?" Jen jsem kývl. Ruku v ruce mě táhl za sebou. Ten jeho hlas i oči jsou jiné než v tom snu, ale furt to byl on... ,,Lehni si, jsi celý promrzlý." Pousmál se a pohladil mě po hlavě. Já si zalezl do postele tak jak mi řekl a čekal že si vleze za mnou, ale on si dotáhl židli k "mé" půlce. Nevím proč, ale na jednu stranu mě to trochu mrzelo.

Nechtěl jsem aby se opakovalo to co před nějakou tou chvílí, takže jsem si k němu dotáhl židli. ,,Takže ? Co se stalo že jsi se probral s tím záchvatem ?" Zeptal jsem se na rovinu a on s sebou trhl. Chvíli to vypadalo jako kdyby přemýšlel, jestli mi to může vůbec říct, ale pak jen zdrceně vydechl. ,,Zdálo se mi o včerejšku, jenže narozdíl od včera jsi nestál proti nim, ale proti mě. P-Přidal jsi se k Rickimu a ... a j-já.."
Trochu mě to zamrzelo. Setřel jsem mu hřbetem ruky mokrou tvář. ,,Vážně si myslíš že bych něco takového udělal ?"

Projelo to mnou jako šíp. To zklamání v hlase bylo až moc viditelné. Automaticky jsem chytil jeho ruku na mé tváři a přitáhl si jí k sobě. ,,N-Ne ! J-Já jen... Nejsem zvyklý věřit lidem. A ten s-sen vypadal tak reálně... P-Promiň mi to !" Rozbrečel jsem se, dneska už asi po sté. ,,P-Prosím... J-Jestli ti to nevadí... Pojď si taky lehnout..." Zamumlal jsem rozpačitě a on se pousmál. Já musel být rudý snad až na prdeli. ,,Dobře." Řekl s úsměvem a zalezl si vedle mě. Lákalo mě se k němu přitáhnout, ale on byl rychlejší a přitáhl si mě k sobě sám. Spokojeně jsem mu zabořil hlavu do trička a nasál jeho vůni. Furt voněl po chloru z bazénu,což mi vůbec nevadilo. ,,Mám tě rád..." Zamumlal jsem s úsměvem a snažil se nemyslet na to že jsem to fakt řekl. ,,J-Já tebe taky." Řekl a podle tónu jeho hlasu bych řekl že se usmíval. Spokojeně jsem zavřel oči a usnul, pro změnu, bezesným spánkem.