Ununderstood ✔️

23.Nejistota

Ležel jsem a snažil jsem se zahnat slzy, což se mi moc nedařilo. Bylo mi ze všeho divně. Co když mě opravdu chce jenom zneužít ? Udělal by mi to vůbec ? Zachránil mě od Rickiho... Ale zase ty situace do kterých jsme se dostali... Kdybych nic nechtěl, tak by se to asi nestalo, ne ?

,,Ano tati ?" ,,Natsu, jen jsem se chtěl zeptat jestli tady bude ten mrňous spát. Já že bych vám na večír objednal pizzu. Domluvil jsem se totiž se starými přáteli, že se večer sejdeme, takže tu nebudu." ,,V pohodě, klidně to pak objednám sám. Jo... Jinak... Nechci aby jsme se dostali do nějaké nepříjemné situace... Já a Haru spolu nejsme ano ? Nic mezi námi není." Táta se jen mírně ušklíbl. ,,Ale líbí se ti, že jo ?" ,,Neříkám že ne..." ,,Tak mu to řekni. Nevypadá to že by k tobě měl nějaký odpor." ,,Jenže on je.. Komplikovaná osoba. Lidí se bojí."

Několik minut jsem se jen převaloval, dokud se mi nepodařilo usnout. Tentokrát se mi nezdálo o NĚM, ale o včerejšku...

,,Natsu... Pamatuješ si na ty časy kdy zemřela sestra ?" Řekl tiše a já kývl. I když je to několik let, neradi to rozebíráme. ,,Kdo ti byl v tu dobu největší oporou ?" ,,Asi Alex..." Alex byl můj kamarád strašně dlouho, v podstatě jsme spolu vyrůstali. ,,Přesně. A pak sis uvědomil co k němu cítíš." ,,Tati tohle nechci rozebírat." Hlesl jsem rozhozeně, ale jeho to očividně nezajímalo. ,,Alex odjel a tebe ta tvoje opatrnost dohnala. Pamatuješ si co řekl jako poslední, než vstoupil do letadla ?" ,,...Ať si příště nenechám utéct šanci před nosem..." ,,Přesně !" Řekl a pak mě objal. ,,Natsu, Haru vypadá jako hodný kluk. Jde vidět že jsi mu přirostl k srdci, tak si ho nenech utéct." ,,Díky tati..." Pousmál jsem se a zamyslel jsem se. Má pravdu, u Alexe jsem to podělal, ale o Harua to může všechno dopadnout jinak.

Ještě chvíli jsme si s tátou povídali a pak jsem odešel do pokoje. Potichu jsem otevřel dveře, Haru kupodivu spal. Zalezl jsem si na druhou stranu postele a lehl jsem si. Vypadal neklidně, ale kupodivu nebrečel a ani s sebou neškubal. Na mobilu jsem najel na hru a začal jsem se zabavovat.

Dobře, změna. Začínalo to jako včerejšek. Jenže ve chvíli kdy tam v realitě nalítl Natsu a odrovnal tu jeho partičku, sem přišel s úsměvem na rtech. ,,Ricku, už mi ho tu můžeš přenechat. Tak co koťátko, pohrajeme si ?" Řekl s úšklebkem a propálil mě tím jeho pohledem. Ten krásný zelený les v jeho očích se změnil na toxický jed, kterým mě přímo dusil. Zatímco mi Ricki s úsměvem zavazoval ruce páskem k topení, Natsu mi začal rozepínat kalhoty. ,,N-Ne ! N-Natsu ! Já ti věřil ty parchante !" Zakřičel jsem se slzama v očích, ale to už mě fláknul tak, že jsem se složil k zemi...

Zase s sebou začal cukat a brečet. ,,Haru ? Haru, probuď se..." řekl jsem a setřel jsem mu slzu z tváře. Vtáhl jsem si ho opět do objetí a hladil ve vlasech. ,,Haru no tak... Já vím že mě slyšíš.." Sotva jsem to dořekl, tak a sebou cukl a zalapal po dechu. ,,V pořádku koťátko, jsem tu." Usmál jsem se a chtěl ho pohladit po tváři, ale on mě prudce odstrčil. ,,Nesahej na mě !" Zakřičel a nová várka slz byla na světě. V jeho očích byla jen jedna jediná emoce. Totální strach.