Ununderstood ✔️

38.Shledání

Běžel jsem co nejrychleji to šlo. Měl jsem nervy fakt na pochodu. Navíc už se stmívalo a začalo během té chvíle trochu sněžit. Nemluvě o tom, jak bylo všechno namrzlé, prostě humus. Podle mobilu by to mělo být někde tady, jenže netuším kde přesně, zrovna jsem probíhal kolem nějaké zahrady, když se z ničeho nic otevřela branka a smetla mě na zem. Bolestně jsem zakňučel.

Byl jsem na něj extrémně vytočený, jak mu mohl říct něco takového ?! Bože... Urychleně jsem vypadl z jeho domu a proběhl zahradou. Rozrazil jsem branku, jenže do té něco narazilo a vrátila se se zařinčením zpátky. Přes živý plot jsem tam neviděl, tak jsem jen pootevřel a koukl na zem. ,,Haru ?!" ,,Natsu !" Hlesl a hned se snažil vyškrábat na nohy. Nedivím se, že to na tomhle náledí neustál.

Natsu mi pomohl na nohy a hned se začal ptát jestli jsem v pořádku. Jen jsem ho obejmul a hlavu mu zabořil do bundy. Ještě byla vyhřátá, takže musel vyjít ven rychle. ,,Já jsem v pohodě. Ale co ty ? Stalo se něco... Máš krev na rtu... Ten parchant ti něco udělal ?! Zabiju ho." Zavrčel jsem a už jsem měl v plánu vrazit mu do domu, ale Natsu mě zastavil. Přitáhl si mě znovu do objetí a pevně mě držel. ,,Já jsem v pohodě, ale už chci jít domů." Zamumlal mi do čepice a já se pousmál. ,,Můžeš k nám jestli budeš chtít. Dneska mamka dělala kachnu."

Pousmál jsem se. ,,To je sice lákavé, ale táta má dneska volno. Když už se to podělalo tady, tak s ním chci chvíli být, víš jak je furt v práci. Ale my dva to můžeme vzít okružní jízdou, ať jsme taky chvíli sami co ty na to ?" Navrhl jsem s úsměvem a on s jiskřičkama v očích kývl. Jen tak krátce jsem ho políbil a pak ho chytil za ruku. ,,Pojď, vím kudy to můžeme vzít."

Musel jsem se červenat až za ušima. Mám tohle brát jako rande ? Není to nějaké pozvání někam... Ale je to první procházka co jsme jako pár... Moc nad tím přemýšlím. ,,Natsu ? Co se tam vlastně stalo ? Vypadal si vytočeně. Nagisa navíc mluvil o sprše... Doufám že tě neviděl-",,Ne ! Lhal !" Vyhrkl rovnou a nespokojeně se zamračil. ,,Zrovna jsem byl v kuchyni a neslyšel jsem že voláš. Vzal to on a nakukal ti blbosti. Pak mi ten mobil vypnul a schoval." Věřil jsem mu, ale i tak mi tu něco nesedělo. ,,Ale měl si na rtu krev. To jste se porvali ? To ti dal někdo jako on ránu, když s tím mám problém i já, co dělá bojové sporty několik let ?" Natsu odvrátil pohled a zašklebil se. Trefil jsem se. ,,Ts... Nagisa po mě vystartoval a myslel si, že ho nechám dělat si co chce. Řekneme že má štěstí že jsem mu ten jazyk neukousl, protože jsem k tomu neměl daleko." Řekl nabručeně a já pochopil tu jeho flustraci. Napadla mě taková ptákovina, ale netuším jakou na to bude mít reakci. Pustil jsem jeho ruku a doskočil před něj. Nechápavě se na mě podíval. Za bundu jsem si ho stáhl níž na mojí velikost a přilepil jsem se mu na rty. Cítil jsem jak se do polibku lehce pousmál. Když jsme se odtáhli kvůli vzduchu, zůstal pokrčený a opřel se mi o čelo s úsměvem na rtech. ,,L-Líbám alespoň líp než on ?" Zeptal jsem se nejistě a nejradši bych se na místě propadl hanbou. ,,Na sto procent." Zaculil se a polibek zopakoval. Dnešek už lepší nebude.