Ununderstood ✔️

75.

Vyjel jsem za Nagisou jak nejrychleji to šlo. Ano, naštval mě, a udělal několik volovin a vím, že si to u mě jen tak nevyžehlí, ale zněl fakt zlomeně. Lépe řečeno, nějak jsem cítil že mě potřebuje. I když se část ve mě vzpírala, prostě to vyhrála myšlenka, že je to teoreticky stále můj kamarád, i když se tak k sobě poslední dobou moc nechováme. Během několika minut jsem byl u něj před domem. Celkem mě zneklidnil ten rozbitý květináč a otevřené dveře. ,,Nagiso ?" Zvolal jsem do domu, ale nikoho jsem neslyšel, ani neviděl. Když jsem procházel kolem koupelny, uslyšel jsem tichý pláč. ,,Nagi ? Jsi v pořádku ?" Ten pláč na vteřinku ustál. ,,To jsem já, Natsu. Můžu dovnitř ?" Zeptal jsem se a z druhé strany se ozvalo tiché 'počkej'. Chvíli se nic nedělo, ale pak cvakl zámkem a já pomalu otevřel. Když jsem modrovláska uviděl, celkem jsem se zděsil.

Seděl na zemi zabalený v dece, oči i tváře měl opuchlé, vlasy rozcuchané, na krku a zápěstí měl modřiny a na podlaze byla krev, voda a ještě něco, v co jsem doufal, že se pletu. ,,Nagiso... Co se proboha stalo." Hlesl jsem a jemu se do očí opět vehnali slzy. ,,P-Podělal jsem to Natsu...J-Je mi to líto." Vzlykl a složil si hlavu do dlaní, než se zase rozbrečel. Pohotově jsem si k němu dřepl a obejmul ho. ,,Hele, teď se uklidni. Osprchuješ se a pak si o tom promluvíme, ano ? Můžeš vstát ?" Zeptal jsem se a on celý zrudnul ještě víc. ,,B-Bolí to, ale asi jo." Řekl tiše a já mu pomohl na nohy. Tvář měl skřivenou bolestí, ale nic neříkal. ,,Zvládneš to sám ?" Zeptal jsem se a on kývl. ,,Už teď je mi trapně že mě tahle vidíš. Běž prosím." Řekl a já ho nakonec nechal o samotě.

Nagisa vylezl asi po půl hodině v kraťasech a delším tričku. Měl mrtvý výraz ve tváři a rozklepané nohy. ,,Tak pojď sem." Řekl jsem a následně jsem poklepal na místo vedle mě na jeho posteli. On si povzdechl a sedl si. Chvíli jsem čekal jestli se rozmluví, ale k ničemu se neměl. ,,Tak mluv. Co se stalo ?" Zeptal jsem se a on se na mě utýraně podíval. ,,Možná jsem měl po tvém odmítnutí menší deprese a začal jsem trochu pít. No... Trochu víc. Jednou mi došli peníze a já se nechal pozvat od nějaké partičky. Řekli, že jim to můžu splatit jinak. Jelikož jsem byl strašně ožralý, kývl jsem na to a vyspal se s nima. Když jsem tam šel zase o týden později, byli tam zase. Pozvali mě podstatě automaticky. Souhlasil jsem, ale spát jsem s nima znovu nechtěl, takže jsem zdrhl a od té doby jsem je neviděl.... Jenže dneska si přišli pro to co chtěli..." Hlesl a následně si setřel slzy. ,,Zpanikařil jsem... Sestře bych o tom říct nemohl a ty... Jsi byl jediný komu jsem se mohl svěřit." Hlesl a já ho obejmul. Bylo mi to líto, ti kluci mi přišli nechutní, ale na druhou stránku si za to může sám.

***
Omlouvám se za chyby, nestíhám to překontrolovat >_<
Uvidíme se po Advíku 😅✨