Ununderstood ✔️

27.Pomoc

On chce jít do školy ? Jako... Je pravda že mi přijde že má náladu asi jako normálně, ale Sam říkala že to může dopadnout špatně. ,,Nikam nejdeš. Dneska ještě zůstaneš u mě." Vražedně se na mě podíval. ,,Zapomeň." Řekl a chtěl odejít z pokoje. Rychle jsem k němu doběhl a chytil ho do náruče. ,,Hej ?! Ty debile koukej mě pustit ! Nemáš právo mě tu takhle držet !" Prskal a snažil se mě odstrčit, ale naštěstí neúspěšně. ,,Ts... Chybí mi uplakaný Haru..." Zabrblal jsem si pro sebe a on se zarazil. ,,Jak jako uplakaný ?! Chceš říct že jsem nějaká uřvaná bárbína ?!" ,,Ne, chci tím říct že až dneska jsem pochopil slovo "náladový"."

Ušklíbl se a pak mě hodil do postele. Než jsem stačil cokoliv říct tak skočil ke dveřím a ty zamkl. Klíč si hodil do kapsy u tepláků. Nabručeně jsem se na něj podíval. ,,Můžeš mi říct co právě děláš ?!" ,,Právě teď se jdu sprchovat. Hned jak vylezu tak ti donesu snídani." Řekl a pak zalezl do koupelny. V jednu chvíli mě napadlo že bych tam prostě nalítl a ten klíč mu vzal, jenže stejně bude určitě zamčeno i dole.

Musel jsem pryč. Proto jsem našel nějakou starou krabici ze které jsem utrhl jednu stranu a fixou na ten kartón napsal velkým písmem "POMOC". Jelikož měl Natsu výhled na ulici, nebyl žádný problém upoutat něčí pozornost. Natiskl jsem ten papír na sklo a začal jsem do něj mlátit s utrápeným výrazem. V koupelně furt tekla voda, nevím jestli mě slyší on, ale určitě mě slyší támhleta stará ženská.

V klidu jsem se vysprchoval a převlékl do domácího oblečení. Vlasy jsem si jen tak zamotal do ručníku a pak jsem spokojeně vylezl z koupelny. Haru dřepěl u okna s kartónem nalepeným na skle a ukazoval na něj. ,,Co to vyvádíš ?" Zasmál jsem se, ale když jsem viděl ten jeho úšklebek tak mě zamrazilo. Nahodil utrápený výraz a začal brečet. ,,H-Haru ?!" Vyhrkl jsem a přiskočil jsem k němu. Když jsem si venku všiml jedné postarší dámy co se vyděšeně dívala naším směrem, vytrhl jsem mu ten kartón z ruky. ,,Pomoc ? To jako vážně... Haru, myslím to s tebou dobře." ,,To teda nemyslíš, chceš mě tu jen držet." Odfrkl si uraženě, ale to už jsem si ho hodil na rameno a i přes jeho protesty jsem ho pohodil zpátky na postel.

,,Hele o co ti jde ?!" Vyhrkl jsem když jsem zase dopadl na postel. Tohle mě nabaví. Musím do té podělané školy...jak jsem se z ní vůbec včera dostal ? ,,,Hele ta tvoje Sam mi říkala že nemáš chodit do školy ještě alespoň dneska." ,,Sam ? Ty jsi mluvil se Sam ? Děláš si prdel ? Vždyť ta nakecá úplně cokoliv. Vždyť mě ani neviděla, nemůže vědět co mi je !" ,,Asi očividně může když mi popsala tvé chování naprosto totožně s tím co tady teď vidím..." ,,Ts... Nic o mě nevíš." Odsekl jsem a lehnul si na postel zády k němu. ,,Jak myslíš, dojdu pro snídani. Jíš tousty, že jo." Zeptal se a já jen kladně zabručel. Po chvíli odešel z pokoje, zatímco já zůstal ležet. Proč se o mě tak stará ? Proč volal Sam ? Proklínám svůj život přísahám...