Ununderstood ✔️

62.Odmítnutí

Když mě ta gorila pustila, zazubil se a prohrábl si vlasy. ,,Co tady děláš ?! Vždyť tady nebydlím a ani jsem ti nepsal." Řekl jsem nechápavě a on se zasmál. ,,Doma jsi nebyl a jedna sousedka mi řekla, že poslední dobou trávíš hodně času tady. Tak jsem to zkusil." Řekl nadšeně a já si povzdechl. Než jsem stihl cokoliv říct, uslyšel jsem kroky z obýváku a následně pevný stisk na rameni. Ti dva mezi sebou střelili pohledy a pak se oba falešně usmáli. ,,Rád tě zase vidím...Devine." ,,Já tebe taky, ty jehož jméno si nepamatuju." Řekl s úšklebkem a já věděl že je zle. Natsu nemá tohle arogantní chování rád.

Ještě jednou na mě ten kluk promluví tímhle tónem a já mu tu držku rozbiju. ,,Oh, taky je pro tebe nepotřebné. Haru je tady jediný, pro kterého je to jméno důležité." Řekl jsem stejným tónem jako on tamto a pohladil jsem Harua po vlasech. Tomu debilovi úsměv trochu opadl, ale pak se zadíval na mého blonďáčka a mě zcela ignoroval. ,,Haru, co si teda zajít ven ? Jen ty a já, jako za starých časů. Furt tak moc miluješ kočky ? Casina má malá koťátka kdybys je chtěl vidět." Navrhl a mě začalo škubat oko. Mluví na něj jak pedofil na dítě. Nechce třeba ještě vytáhnout lízátko ? Vsadím se že má i bílou dodávku...

Casina je jeho kočka, dostal jí na základce místo psa, kterého mu otrávil nějaký idiot. Byl to taky jediný důvod, proč jsem s ním chodil "ven". Většinu času jsme totiž trávili u něj na zahradě a já si tak mohl hrát s kočkou, kterou jsem doma mít nemohl. ,,Promiň, ale já už na dnešek plány mám." Řekl jsem jednoduše a on se na mě zklamaně podíval. ,,Ale no tak, neviděli jsme se několik let..." ,,A taky mi to tak vyhovovalo. Devine,prostě už jsme každý někde jinde. Navíc jsou dneska Vánoce a ty bych rád strávil se svým přítelem. Měj se." Řekl jsem na rovinu a zabouchl jsem mu dveře před nosem.

Párkrát jsem překvapeně zamrkal a pak se usmál. ,,Bože... To je vtěrka." Zabručel Haru a už se chtěl otočit a odejít, já ho ale chytl a vyhodil si ho do náručí. ,,H-Hele ! Natsu !" Jen jsem se zaculil a začal mu obličej obsypávat drobnými polibky. ,,N-Natsu ! Co to do tebe vjelo ?" ,,Jen jsem šťastný že tě mám." Mrňous celý zrudnul a nafoukle se opřel o mou hruď. ,,Taky jsem rád... Nechtěl jsi jít dneska nakupovat ?" ,,Hm... Kašlu na to." Řekl jsem spokojeně a rozešel jsem se s ním do obýváku, kde jsem se s ním svalil na gauč.

Zachumlal jsem se k němu do objetí a nechal ho, aby si hrál s mými vlasy, jak to má tak v oblibě. Furt jsem musel přemýšlet nad Devinem. Co to do něj vůbec vjelo ? Fakt se divím, že si vůbec dal tu práci s tím, aby mě vůbec našel. Ale že se mu zachce zrovna dneska... Pitomec. ,,Lásko ?" Ozval se Natsu a tím mě vytrhl z takového menšího transu. ,,Um... Promiň, co si říkal ?" Zeptal jsem se trochu provinile a on nad tím jen mávl rukou. ,,Ale nic. Jen jsem se chtěl zeptat, co si vůbec dáme k večeři. Vím že rybu moc nemusíš, ale my tu toho moc nemáme. Tak jestli si něco ukuchtíme, nebo něco objednáme." Řekl a já pokrčil rameny. ,,Je mi to jedno, ale já vařit neumím." Řekl jsem upřímně a on se pousmál. ,,Tak tě něco naučím."