Ununderstood ✔️

26.Změna nálady

Nevím jak je možné, že prospal celý zbytek dne i noc. Momentálně je půl šesté a já už prostě znova usnout nemůžu, zatímco on si tu spokojeně chrupká. Nevadí mi to, naopak jsem rád že spí v klidu a nebudí se každou chvíli se slzama v očích. Natáhl jsem se pro telefon, kde bylo kupodivu asi dvacet zpráv od té Sam. V podstatě se ptala furt jen na to jestli je Hahu v pohodě a párkrát se zmínila že jestli ne, tak mě osobně ugriluje na mém pohřbu. Celkem milá osoba řekl bych...

Nakonec mi to nedalo a já se tiše dostal z postele, jelikož mi mrňous spal opravdu celou noc v náručí, snažil jsem se nedělat moc velký rámus. Vzal jsem si oblečení a v koupelně jsem se převlékl, jelikož jsem měl v plánu jít běhat. To že nejdu do školy neznamená, že se budu flákat. V kuchyni jsem kupodivu našel tátu. ,,Ahoj, co ty tady ?" ,,Před půl hodinou mi volali že tam mají vážný případ, takže tam prý mám jet jelikož nestíhají. Opravdu se jim na tom oddělení hodí každá ruka." ,,Dobře, tak to držím palce. Jo a jinak, já jdu běhat. Haru ještě spí, tak tě chci poprosit aby jsi zamkl až budeš odcházet..."

Z mého klidného spaní mě vyrušilo to podělané světlo. S nechutí jsem se přetočil. Kdo sakra vymyslel slunce ?! Můj mozek pomalu, ale jistě, začínal fungovat. Já... Nejsem doma. Otevřel jsem oči a když jsem se rozkoukal, uvědomil jsem si že jsem stále u Natsua. Ts... Takhle mě tu držet, co si myslí ?! Chci domů. ,,Natsu ?" Zachraptil jsem a pak jsem se otočil. V posteli nikdo náležel a měl jsem krásný výhled do koupelny, kde taky nikdo nebyl. Já mám vlastně jeho oblečení... Kde je to moje ?! Doufám že ho ten debil nenechal ve škole. Když o něm tak přemýšlím... Kde vůbec je ?

Vysoukal jsem se z postele a došel do koupelny co tu má. Možná bych si mohl hodit sprchu... Ne, až doma. Když jsem se viděl v zrcadle, tak mě malém kleplo. Na tvářích jsem měl furt zaschlé slzy a ty vlasy... Boooože. Myslím že bych se momentálně mohl přihlásit na konkurz o živou repliku do strašidelného hradu někde na pouti. Rychle jsem ze sebe udělal něco jako člověka a povedlo se mi tady najít i naprosto nový kartáček, takže jsem si ho nenápadně přivlastnil.

Krásně jsem se proběhl a po mém zjištění, že táta už doma není, jsem se odebral do pokoje. Tiše jsem tam nakoukl a všiml jsem si jisté spící hromádky v mé posteli. Jelikož se sprchuju zásadně v koupelně co mám tady v pokoji, automaticky jsem si po cestě sundal tričko a vešel pootevřenými dveřmi. Jenže to už mi na hlavě přistál ručník. ,,C-Co ?!" Rychle jsem se vyhnul další letící věci. ,,Haru !"

,,To tě neučili klepat ?!" Obořil jsem se proti němu a litoval, že ho první netrefil ten kelímek. ,,Myslel jsem že spíš." ,,Očividně ne. Co kdybych tu byl nahý hm ?!" Stál tam zaraženě, ale pak se úchylně ušklíbl. ,,Nechci znát odpověď." Zabrblal jsem a prošel jsem kolem něj. Mám náladu úplně na bodu mrazu, nemluvě o tom že se mi vůbec nechce do školy. A to už musím vyrazit, nebo potkám zase toho idiota s partičkou. ,,Kam si myslíš že jdeš ?" Zeptal se mě Natsu když jsem chtěl vyjít z pokoje. ,,Domů pro věci a pak do školy jestli nevidíš."