Ununderstood ✔️

92. Konec

Když Natsu vyběhl z pokoje a začal žvatlat něco o tom že se mě nevzdá a podobně, musel jsem se zasmát. Vidět ho takhle "neohroženého" stát v trenclích před mojí mámou bylo něco, co jsem si nedokázal doteď představit. Jakmile si Natsu uvědomil že sem vlítl jenom v boxerkách, tak jeho tváře nabraly barvu jeho vlasů a nervózně se usmál. ,,J-Já se tedy nejdřív obleču..." Zamumlal a máma se zasmála. ,,Dobře, radši se oblečte oba. Budu v kuchyni, tak za mnou pak přijďte, ráda bych s vámi ještě něco probrala." Usmála se a pak nás tam nechala. Natsu si schoval tváře do dlaní a já ho obejmul. ,,Jsi můj hrdina, alespoň se teď nemusím cítit tak trapně, protože jsi to převzal za mě."

,,Haruu... Tím mi nepomáháš..." Zakňučel jsem a když mi odendal ruce z obličeje, jemně mě políbil. ,,Takže ... To mámě nevadí ?" ,,Ne, naopak nás podporuje." Usmál se a já rovnou s ním. ,,Vidíš, bál jsi se zbytečně." Řekl jsem klidně a za krk jsem si ho přitáhl do polibku. ,,Hm... Jak se to vezme... Babičce to prý zatím říkat nebudeme." Uchechtl se a já nad tím jen protočil očima. ,,Fajn, teď by jsme se ale asi fakt měli obléknout.  Dole je Alex a nevím jestli je on zrovna správný typ na společnost...",,Jak kterou společnost." Zasmál se Haru a já nemohl nesouhlasit.

Oba jsme se oblékli do normálního oblečení, pro změnu jsem si vzal své tričko i mikinu, což byla pro mě nehorázná změna. Stalo se takovou menší tradicí že když jsem u něj, kradu mu hadry. Zvykl si celkem rychle. Máma zrovna seděla u stolu a psala něco do mobilu. Hned když si nás všimla tak ho odložila a pobídla nás k tomu, aby jsme si sedli naproti ní. Připadal jsem si jak na výslechu. ,,Takže kluci... Jak už jsem říkala, to že jste spolu mi nevadí. Na jednu stranu se nemusím o Harua bát... Na druhou stranu... Ví o tom vztahu tvůj táta ?" Zeptala se Natsua a ten se pousmál. ,,Jo, vlastně hned od začátku." Řekl a já s úsměvem kývl, ale když mě máma propálila pohledem, úsměv mi nějak zamrzl. ,,A já se to dozvím až teď... Jak dlouho že jste spolu ?" Řekla ublíženě a já se podrbal za krkem. ,,No, pár měsíců už to bude..." ,, Pár měsíců ? Cítím se podřazeně Haru... No, řeknete mi víc. Jak jste se dali dohromady ? Jak na vás tedy reagoval Natsuův táta ? Spali jste už spolu ?" ,,Mami !" Okřikl jsem jí s rudýma tvářema a Natsu se zasmál. Jen jsem mu pod stolem dupnul na nohu a podíval se na ní. Vypadala šťastně, za což jsem byl opravdu rád.

Haruovo máma odešla asi po hodině, kdy do kuchyně přišel rozespalý Alex a po chvíli i holky. Haru slíbil mamce že se ještě ozve a zbytek dne už naštěstí probíhal v klidu. Vlastně stejně jako zbytek času, kdy tu byla naše návštěva. Byl jsem opravdu rád za to, že si sedli navzájem. Rovnou jsme se i domluvili že o další prázdniny přijedeme zase my a po rozloučení s nimi jsme si s Haruem vyjeli na výlet. Už se motorky ani tolik nebál, za což jsem byl taky rád. ,, Víš že jsem celkem rád že jsem se před tebou pár dní po začátku dne psychicky složil ?" Řekl z ničeho nic blonďáček, když jsme se jen tak váleli v trávě na jedné vyhlídce s výhledem na město. ,,Proč ? Já mám teda lepší vzpomínky na naše začátky." Uchechtl jsem se a pohladil jsem ho po vlasech. ,,To sice ano, ale asi bych do tebe nevložil takovou důvěru kdyby se to nestalo." Řekl a víc si na mě nalehl. ,,Hm... Tak tím pádem bych si to zopakoval třeba milionkrát kdybych věděl že se mnou zůstaneš..." Zavrněl jsem a líbnul jsem ho na čelo. ,,Vždycky... Už se mě nezbavíš." Zasmál se a já s ním. ,,Jako kdybych o to stál... Miluju tě, nikdy se tě nechci vzdát." ,,Taky tě miluju... " Řekl Haru a nadzvedl se, aby mi mohl věnovat polibek a já ho s radostí opětoval.

Začali jsme tam chodit pravidelně, stalo se z toho naše místečko.

Po roce, po dvou, i po deseti... Vždy jsme si říkali ta stejná slova a já stejně cítil stále větší význam této kratičké věty....

A to dokázal taky zlatý prsten, který jsem mu právě zde měl tu čest nasadit. Nikdy bych neměnil. Můj život se točil kolem tohoto blonďatého stvoření, který mi pomohl vyhrabat se ze všeho zlého. Teprve s ním jsem pochopil že být s někým je opravdu potěšení.

***
Zlatíčka, vím že to kvůli mé pauze trvalo a že to je rychlý konec, ale tenhle příběh ztrácel hodně. Hlavně poslední dobou. Začala jsem to vydávat jen jako vedlejší příběh, který mi prostě bylo líto nechat v konceptech. I když je to ale jen obyčejný a nezajímavý příběh, našel si své čtenáře a já jsem vám za to nehorázně vděčná 💕
Vysvětlení toho co se stalo a já nevydávala najdete buď na konci mého příběhu 'Be my Omega', nebo na mém profilu.

Každopádně vám děkuji za všechny ohlasy, úžasné komentáře a jakoukoliv podporu, strašně si toho vážím.💕✨