Ununderstood ✔️

8.Usmiřování

Navedl jsem ho do koupelny kde byla lékárnička a mě samotného poslal na gauč. Jen jsem si dřepl a držel se za bolavé zápěstí. Takže jestli to chápu dobře, nedávno přišel o prarodiče a podle toho co řekl i o sestru. I tak je na mě hodný a toleruje moje keci a narážky. Nechápu proč to dělá. ,,Haru ?" Probral jsem se ze svého transu, klečel na zemi vedle mě a máchal mi rukou před obličejem. ,,E-Eh... Promiň... Co jsi říkal ?" Jen se uchechtl. ,,Jen jsem chtěl vědět jestli tě nebolí ještě něco jiného, kromě hlavy a ruky." ,,Ne... A už ani ta hlava nebolí. Na natržený ret jsem zvyklý a hlava mě bolela asi z toho šoku." Zamumlal jsem a odvrátil jsem pohled. Když mi začal ošetřovat ruku, měl jsem chvíli na jeho prohlédnutí. Podle postavy bych řekl že určitě posiluje, nebo dělá nějaké sporty. Nemyslím si že bude nějaký šprt, ale za to bude hodně oblíbený u holek i kluků. Vypadá opravdu hezky a ty jeho zelené oči v barvě lesa mu na kráse neubírají. Navíc ty vlasy, opravdu zajímavá barva.

Cítil jsem jak mě skenuje pohledem, což mi nějak nevadilo. Naopak mám pocit, že se mě už tolik neštítí, což jsem rád. ,,Hele... Um...Matsuda... Že jo ?" Zeptal se nejistě a pohledem propaloval polštář na gauči. ,,Jmenuju se Natsu." Usmál jsem se a on trochu zrudl. ,,Promiň... Na jména mě moc neužije..." ,,V pohodě. Vždyť já si myslel že jsi holka, to si myslím že je horší." Zasmál jsem se a i on se pousmál. I tenhle drobný úsměv mi naprosto pomotal hlavu. ,,Natsu... Ty si barvíš hlavu, nebo je to přírodní ?" Zeptal se a podíval se mi na vlasy, které jsem si prohrábl. ,,Přírodní. Dřív jsem se za to celkem styděl, takže jsem si je barvil na černo, ale už jsem s nima spokojený." Začal jsem si je barvit po smrti mé sestry, jelikož mě ničilo vidět se v zrcadle. Měla stejnou barvu jako já. V tu dobu jsem fakt trpěl depresema a několikrát jsem malém spáchal sebevraždu. Chvíli před smrtí mé sestry jsem o sobě totiž zjistil že mě holky jaksi ... Neberou. Nebylo to jednoduché období, ale už jsem se dokázal se vším srovnat. To mu ale říkat nebudu, alespoň ne teď.

Nedokážu si ho s černou barvou představit. Takhle působí vesele a mile. Sedí to k němu. Nastalo mezi námi takové to trapné ticho. Bylo ještě brzo a s tím jak je tvrdohlavý, ho odsud asi nedokopu. ,,Hele... Nechceš třeba čaj, nebo kafe ? Nevím co piješ..." ,,Ovocný čaj by stačil, děkuji." Usmál se a pak ještě rychle dodal že nesladí. V kuchyni jsem postavil vodu a jemu připravil čaj, zatímco sobě jsem připravil kafe. Ten jeho úsměv... Sakra jsem s ním nějak moc velký kamarád. Vždyť ho mám u sebe doma ! A ještě mu tu chystám pohoštění... Sakra co to se mnou zase je... Sam jsem sem nevzal dřív jak před půl rokem a to jí znám pět let. No a jeho poznám dneska a už ho mám na gauči... Ts...