Ununderstood ✔️

6.zlatíčko

Stále jsem si ho držel u sebe v objetí, byl furt rozklepaný, ale už nebrečel. Lépe řečeno, jen tak popotahoval. ,,Teď ti obléknu tu mikinu a půjdeme domů, ano ?" Haru si setřel slzu. ,,Nejsem malé dítě, nemluv na mě jak na debila." Hlesl a já se uchechtl. I tak jsem mu navlékl moji mikinu, kterou měl pomalu až po kolena. Vypadal rozkošně... Ne ! Ne teď Natsu... Pomalu jsem se s ním zvedl. To, že komentoval ať se o něj nestarám, mi bylo jedno. Celou dobu jsem šel vedle něj.

,,Už fakt můžeš jít." Řekl jsem když jsme vyšli před školu kde už téměř nikdo nebyl. ,,Ne, odvedu tě domů, podívej se na to jak vypadáš, ještě někde zkolabuješ." Ten tvrdohlavý bastard.... ,,Jel jsi někdy na motorce ?" Zeptal se z ničeho nic. ,,Ne. Proč ? Ty máš motorku ?" ,,Jo, svezu tě, tak pojď." ,,Ne, počkej ! Já na tom nikdy neseděl..." ,,Všechno je jednou poprvé." Usmál se. ,,Kde bydlíš ?" Nakonec jsem si jen povzdychl. ,,Víš kde je tady stadion ?" ,,Jo, bydlím kousek od něj." Usmál se a já se na něj překvapeně podíval. ,,Já taky... Tak když mě hodíš k němu tak to bude stačit."

Ten tvrdohlavý mrňous... ,,Prostě tě hodím domů, nenechám tě jít v tomhle stavu samotného." ,,Je mi dobře." Zavrčel a já si jen promnul čelo. ,,Pojď, pojedu ke stadionu, když budu muset někam zaútočit tak mě zataháš za bundu podle toho kam pojedu, jo ? A až budeme u tebe tak mě zataháš za obě strany." Jen přikývl, ale to už jsem ho táhl k mé krásce na kolech. Vzal jsem si helmu a jemu jsem podal náhradní co s sebou nosím. Dal jsem mu dolů stupínky a sám jsem si sedl. ,,Tak naskoč." ,,T-To jako za tebe ?" ,,No vedle mě to půjde asi těžko." Uchechtl jsem se nad tím jak zrudl.

To mám jako fakt sedět nalepený na něm ?! Bože za co mě trestáš. ,,Ale Natsu..." ,,Copak ? Stydíš se snad ?" Ušklíbl se a já se na něj vražedně podíval. Moje ego si to nechtělo přiznat, takže jsem si prostě sedl za něj. Cítil jsem se dost divně, byl jsem na něm dost nalepený. ,,A za co se mám jako držet ?" ,,Chyť se mě." Už jenom při té představě mi zrudl celý obličej. ,,N-Ne... Můžu se držet tohodle ?" Ukázal jsem za kus čouhajícího plastu. Zatvářil se ublíženě. ,,Ale... Mmmm....Tak fajn." Odsekl a odvrátil pohled. ,,To ti snad tak vadí že na tebe nebudu sahat ?" Ušklíbl jsem se zase já s pocitem že mám vyhráno, jenže to by to nesměl být on.

,,Nedělej si naděje. Jde o to, že se bojím, že mému zlatíčku něco uděláš, nebo jí třeba poškrábeš..." ,,Zlatíčku ? To jako vážně..." jen jsem si odfrkl, jenže to nemohl slyšet. Nastartoval jsem a naposledy jsem se na něj podíval než jsem si sesunul sklíčko na helmě. ,,Drž se pevně." Řekl jsem a když kývl, rozjel jsem se. I když jen pomalu, tak to s sebou cuklo a jeho ruce se rychlostí blesku přesunuly na můj bok. Pro sebe jsem se ušklíbl, a když se o mě celkově opřel, tak jsem i trochu zrudl. Haru...co mi to děláš...