Ununderstood ✔️

84.

Time skip⏩

Uběhlo několik týdnů od Natsuovo návštěvy v nemocnici a dneškem započaly letní prázdniny. Sice je to jen pár dní, ale já můžu být celou dobu u Natsua, jelikož mi má milovaná rodinka jede na dovolenou. ,,Tak se mějte." Řekl jsem s úsměvem a zamával jsem mamce s malou ségrou. Ta starší stvůra odjela již před hodinou se svým, teď už týden starým, snoubencem. ,, Měj se smrade." Řekla Cana a rychle si zatáhla okýnko, než jsem k ní přiskočil. ,,Já ti dám smrade..." Zavrčel jsem a máma nad tím jen zavrtěla hlavou. ,,Měj se Haru, a kdyby cokoliv tak zavolej. Snažte se s Natsuem nepozabíjet jako minule." Řekla a já si moc dobře uvědomil na co naráží. Jednou jsme totiž byli sami a jaksi jsme ... Blbli... Jestli se chápeme. No a máma z ničeho nic přišla domů a když nás viděla roztažené na gauči jak nade mnou Natsua klečí, svedli jsme to na menší hádku a rvačku. Ne, stále neví že jsme spolu. ,,Neboj mami, nejsme malé děti... Už."

,,Chováš se jak malej." Prohodil táta s úšklebkem, ale to mi náladu nezkazilo. ,,Když já se na ně tak těším ! Přijedou všichni, budeme spolu moct trávit čas a navíc se seznámí s Haruem." Řekl jsem nadšeně a hodil do lednice poslední Colu a Faktu ze zásoby. ,,Je pravda že jste se neviděli dlouho. Hlavně Micky se na tebe těší." Prohodil a opřel se o bar. Já jen kývl, protože jsem za dneškek řekl že se na ně, a hlavně na ní, těším taky tak milionkrát. ,,No, pozdravuj je všechny. Já poběžím do práce. Snažte se nevyhořet. Jo a ty první dvě noci teda přespím u Nicol, počítej s tím." Řekl taťka a já se s ním rozloučil. Tak měsíc dozadu si začal s jednou sestřičkou v nemocnici. Přeji mu to, zaslouží si hodnou ženskou, ale já osobně jí moc nemusím. Jakože, je celkem pěkná a snaží se působit mile, ale nemám dobrý pocit z člověka co se hrabe v mrtvolách ... ,,Jasně, užij si to."

S Natsuem jsme se domluvili, že přijdu v půl druhé a společně pojedeme na předem domluvené místo, kde se sejdeme s jeho přáteli. Znám jenom Micky a vím, že jsou si dost blízcí, ale tím to končí. Můj pamatovák na jména fakt kolabuje a opravdu doufám, že si zapamatuji alespoň někoho. ,,Ahoj zlato." Řekl jsem s úsměvem a skočil jsem mu kolem krku hned jak otevřel dveře. ,, Ahojky kotě... Rád tě zase vidím." Zabručel mi do krku a následně mi věnoval drobný polibek. ,,Heh, však jsme se viděli včera." ,,To je dost dlouho." Zavrněl a za pas si mě k sobě přitiskl blíž. ,, Musíme jet pro ty tvoje kamarádíčky." Řekl jsem s úšklebkem a cítil jsem, jak mi jednou rukou sjíždí níž po těle. ,,Když dneska ti to strašně sluší., Jsi doslova k nakousnutí." Zavrněl a lehce mi skousl ucho. Jsem na to strašně háklivý, takže jsem se celý oklepal a malinko se od něj odtáhl. ,,Natsu, takhle fakt nevypadneme." Řekl jsem a on protočil očima. ,, Já nic nedělám, ale fakt by jsme měli jet, určitě tam už budou." Dořekl rudovlásek a následně mě pustil. ,,Dojdu nám pro helmy." Obeznámil jsem ho a on kývl a poděkoval. Pak mě ještě stihl jen tak plesknout po zadku a s vítězným úsměvem se rozešel pryč. Jen jsem nad tím zavrtěl hlavou a následně se rozešel do garáže, kde stálo Natsuovo zlatíčko číslo dva. Jeho motorka. Číslo jedna jsem samozřejmě já... I kdyby se mu to nelíbilo sebevíc.

***
Vážně vyšla kapitola dřív jak za týden ? 🤔 Pro změnu ano ! Chtěla bych vám oznámit, že následujících pár kapitol budou poslední. Vidím to tam na 90-95 dílů... Chci to co nejdříve ukončit. No nic, zítra ve čtyři zase vstávám.... Přeji krásný zbytek večera ^^ ❤️✨