Ununderstood ✔️

91.

Když se ráno ozvalo zařvání, jen jsem pevněji obejmul mého kocourka a spal dál, jenže on se z ničeho nic prudce zvedl a tak jsem otevřel oči. Celý jsem stuhnul když jsem se díval do očí přímo jeho mámě. Nemyslím že by mu sežrala to, že to není tak jak to vypadá ... Oba jsme leželi v posteli nalepení na sebe jen ve spodním prádle a Haru má ještě k tomu pár značek na hrudi od mé maličkosti... Myslím že až tak blbá jeho máma není. ,,Haru, na chodbu, hned !" Zavrčela a blonďáček jen poraženě sklopil hlavu. Měl rudé tváře a strach v očích. ,,Har-" ,,Teď ne.." Odbyl mě a slezl z postele. ,,Paní Kami-" ,,Ty mlč, s tebou si promluvím později." Zavrčela a já jen s těžkým polknutím kývl. Drž se zlato...

Už to bylo dlouho co jsem se bál vlastní mámě podívat do očí. Tiše jsem prošel kolem ní a čekal jsem na chodbě než přijde. To netrvalo dlouho... Jen si stoupla naproti mě a propalovala mě pohledem. ,,C-Co tady děláš ?" Zeptal jsem se tiše a ona protočila očima. ,,O půlnoci mi přišla fotka kde se ocucáváš s Natsuem, co bych tady asi dělala ?!" Celý jsem zbledl. Jak jako fotka... Alex, ten debil vlastně dával fotky na instagram ! ,,M-Mami..." ,,Žádný mami !" Zavrčela a mě se nahrnuly slzy do očí. ,,J-Já-" Z ničeho nic se začala přibližovat a já se strachem začal couvat...

Nervózně jsem pochodoval po pokoji. Jeho matka nevypadala nadšeně... Ale jak se sem dostala ? Proč zrovna teď ? Měla být pryč...

Čekal jsem řev, ránu, nebo totální vysmání do ksichtu, ale ona mě z ničeho nic obejmula. Zaraženě jsem se díval před sebe a přemýšlel, jestli je to realita, nebo jsem neupadl do kómatu. ,,Haru..." Vzlykla a já nechápal ještě víc. Odtáhla se na délku paží a koukala se mi přímo do očí. ,,Proč jsi mi to neřekl ? Proč jsem se musela dozvědět pravdu kvůli internetu ?!" Řekla se slzama v očích a já jen nechápavě zavrtěl hlavou. ,,P-Počkej... Tak zlobíš se nebo ne ? Já to nechápu, v jednu chvíli jsi jak běsnící příšera a v druhou brečíš, co se děje ?" Máma se na mě podívala jak na blba. ,,Jediný důvod proč jsem naštvaná je ten, že jsi mi o tom neřekl. Haru, sakra jsi můj syn. Mám tě ráda takového jaký jsi a jsem ještě radši že sis našel někoho, komu na tobě záleží. Viděla jsem to už dřív jak jste se k sobě měli, ale nechtěla jsem s tebou tohle téma rozebírat... Haru, proč jsi mi to-" Nenechal jsem jí to ani doříct a pevně jsem jí obejmul. ,,Jsi skvělá ..." ,,Já vím." Řekla a my oba jsme se zasmáli. Když jsem se odtáhl, setřela mi slzy a usmála se na mě. ,,Jsem ráda že sis našel zrovna někoho jako je Natsu. Je to hodný kluk..."

Nejdřív jsem slyšel jak se tam dohadovali, ale pak bylo ticho a to mě nervovalo ještě víc. Mám tam jít, nemám tam jít. Sakra jsem jeho přítel ! Ale... Ona nevypadala na to že chce zrovna tohle slyšet... Po nějaké té chvíli jsem se sebral a rozrazil jsem dveře od svého pokoje. ,,Haru za nic nemůže ! To já jsem si s ním začal, musíte pochopit že je to naprosto normální a já vašeho syna miluju. Nevzdám se ho proto-" ,,Natsu ?" Ozvalo se uchechtnutí a já konečně otevřel oči. Haru stál s růžovýma tvářema vedle mamky, která vypadala celkem překvapeně. ,,Ehm... Jdu nevhod ?" ,,Jdeš polonahý zlato..."