Ununderstood ✔️

88.

,,Co všechno o Alexovi vlastně víš ?" Zeptala se mě brunetka a já pokrčil rameny. ,,Vlastně nic moc, jen že jsou to dobří přátelé." Řekl jsem vážně a ona se podrbala na hlavě. ,,No, jak se to vezme... Jak moc upřímná k tobě mám být ?" Zeptala se a já jí řekl, aby mi všechno řekla na pravou míru. ,,Fajn... No, oni dva... Byli si bližší než si asi myslíš... Alex byl první kluk, který se Natsuovi líbil. No, ten to zjistil na jedné párty a vsadil se s přáteli, že Natsua dostane do postele... On byl ještě na základce a Al na střední. Pro všechny to byla sranda a tak do toho Alex fakt šel. Nevím moc informací, ale Natsu ke mě druhý den přišel s pláčem, že ho Alex jen využil. Nakonec to dopadlo tak, že se zase začali bavit a Natsu mu řekl, že to pro něj nic neznamenalo a taky to bral jen jako zábavu ... Jenže opak byl pravdou. Zamiloval se do něj ještě víc a řekl mu to moc pozdě. Al se totiž po nějaké té době stěhoval a zrovna když odjížděl, tak v podstatě naznačily že cítí to samé, jenže bylo pozdě. Nechci ti říkat že k sobě furt něco cítí, nebo že by ses měl o ty dva bát, to vůbec. Natsu je spokojenější než kdy jindy, jen... No, chtěla jsem aby jsi to věděl." Dořekla a já na ní jen tupě zíral. Proč mi o tomhle Natsu nikdy neřekl ... Kde teď vůbec jsou ?!

,,Ahhg... Je to fakt silný." Zakřenil jsem se, když jsem do sebe kopl panáka toho alkoholu. ,,Jo, je to fakt síla." Zasmál se Alex a už mi lil další. ,,Natsu..." Řekl z ničeho nic a jeho dosavadní úsměv se vytratil. ,,No ?" Pobídl jsem ho a on mi věnoval takový zvláštní pohled. ,,Jsme nejlepší přátelé ... Že jo ?" ,, Samozřejmě !" Řekl jsem vážně a pak jsem mírně svraštil obočí. ,,Co se děje ?" Alex chvíli mlčel a koukal se do země, pak ale zavrtěl hlavou a zpříma se na mě podíval. ,,J-Já s někým chodím !" Řekl s rudýma tvářema a já se usmál. ,,To je skvělý ! Proč jsi mi to neřekl dřív ?" Zeptal jsem se nadšeně a on se nervózně podrbal na zátylku. ,, Když ona... Je trans..." Zamumlal a já se uchechtl. ,,A to má být ten důvod ? Alexi, znám tě už dost dlouho a dost se mezi námi stalo. Jestli si s ní rozumíš, je to jedině dobře. Není se za co stydět. Jediné co, tak bych jí rád poznal. Takže až sem příště pojedete, vem jí s sebou." Řekl jsem s úsměvem a on se s radostí obejmul. ,, Děkuju Nii..." ,, Nemáš přeci za co. A teď už pojď, o tuhle mňaminu se musí všichni podělit." Řekl jsem s úsměvem a zatřásl jsem lahví toho alkoholu. Navíc je to už víc jak deset minut, co jsem opustil svého kocourka, určitě bude zase žárlit ...