Ununderstood ✔️

45.špehování

,,Natsu to nestíhám !" Řekl jsem ublíženě do mobilu když jsem polonahej běhal po domě. ,,Cano říkám ti vrať mi je !" ,,Ne ! Až řekneš že jdeš na rande !" Zasmála se ta protiva a zase proběhla kolem mě. ,,Nejdu na rande !" Natsu na druhé straně mobilu se zasmál. ,,Hele zavolám ti později. Snad stihneme jít do toho bazénu, než mě zavřou za zabití blonďatého skřeta..." Zavrčel jsem a típl jsem hovor. Po snad nekonečné době se mi povedlo tu mrňavou věc chytit a vzít si svoje plavky zpátky. Vytočeně jsem si zalezl do pokoje a zkontroloval čas. Mám tam být právě teď. Ona totiž máma odjela rychle nakoupit a Cana je prostě po sestřičce... Naprosto vlezlá.

Koukám že Haru má doma veselo... Jelikož mi říkal že jeho máma odjela, čekal jsem na něj před barákem. Už abych mohl zase jezdit na motorce přísahám... Zadíval jsem se na jejich dům a pohledem jsem se zastavil na jednom z oken. Haru se tam zrovna promenádoval jenom v plavkách a něco vytočeně říkal do mobilu. No je k sežrání. Vytáhl jsem mobil a najel na náš společný chat. Vyfotil jsem ho a tu fotku jsem mu poslal. Nemohl jsem si k tomu dovolit vypustit poznámku o tom, že se takhle může promenádovat klidně u mě a já se zlobit nebudu.

Volala mi Sam, normálně jsem za to rád, ale zrovna teď to byla ta nejméně vhodná chvíle. ,,Sam, já ale fakt po- počkej, někdo mi píše..." Zabručel jsem a telefon jsem si odtáhl od ucha. Zpráva od Natsua, pecka. Rozklikl jsem chat a hned jsem pohled upřel z okna. On stojí venku a kouká na mě ?! ,,Sam musím končit, uvidíme se v base, protože jdu právě zabít svého přítele !" ,,...Přítele ?! Počkej co-" Ani jsem jí to nenechal doříct a hovor jsem típl. Následně jsem propálil Natsua pohledem a zatáhl závěsy. Měl bych si pohnout...

Nad jeho naštvaným pohledem a zatažení závěsů jsem se jen pouamál a začal jsem projíždět instagram. Za pár minutek už jsem viděl jak opouští dům, a tak jsem mu šel naproti přes ulici. ,,Natsu..." Zavrčel a já se jen pousmál a vtáhl jsem si ho do obětí. ,,Taky tě rád vidím." Řekl jsem a líbnul jsem ho do vlasů. Celý červený se odtáhl a rádoby nakrknutě si odfrkl. ,,Ts... Kdybys alespoň špehoval nenápadně..." ,,Jako ty každé ráno když běhám ?" Ušklíbl jsem se a on zrudnul ještě víc. ,,N-Nesnažím se být nenápadný..." ,,Jistě kotě."

Uchechtl se a já ho praštil loktem do žeber, načež se mu úsměv z tváře alespoň na chvilku vypařil. ,,Jdeme ?" Zeptal jsem se, ale automaticky jsem se rozešel směrem k zastávce. Hned mě doběhl a chytil mě za ruku, ze které jsem se automaticky vykroutil. ,,Ehm.. Když tak dál od baráku..." Zamumlal jsem, když se na mě ublíženě podíval, ale on se pak pousmál. ,,Jasně, promiň." Je mi to celkem líto. Nemůžeme být tak jak chceme protože se bojím názoru ostatních. Natsu s tím takový problém nemá, ale já ? Bojím se i vlastní rodiny, natož někoho cizího. Nechápu jak mu to nemůže vadit...