Ununderstood ✔️

76.

Sam s rodiči odešli kolem šesté večer a já si spokojeně zalezl do sprchy. Chtěl jsem udělat tomu mému dvoumetrovému magorovi radost, takže jsem překecal mámu, abych u něj mohl spát. Jeho táta mi to taky dovolil, takže s tím nebyl problém. Jakmile jsem ze sebe udělal člověka, hodil jsem na sebe nějaké použitelné hadry a následně se přesunul o ulici dál. ,,Dobrej, už je Natsu doma." ,,Ahoj Haru, ne, ještě nedorazil. Alespoň to pro něj bude větší překvapení." Řekl jeho táta a pustil mě dovnitř. Bylo normální že se Natsu trochu zdržel. Musel čekat na dalšího člověka a když bylo moc práce, přes časy byly normální. Automaticky jsem se vydal do jeho pokoje a padl na postel. Spokojeně jsem se zavrtal do měkkoučkých peřin, které voněly jako on, a pak jsem mu napsal kdy přijde. Telefon jsem nechal telefonem a začal se mazlit s jeho polštářem.

Když se mi podařilo Nagisu uklidnit, usnul mi v náručí. Neměl jsem mu to za zlé, vypadal opravdu vyčerpaně. O něco později mi přišla zpráva od mého kotěte, v kolik hodlám dorazit. Napsal jsem mu, že budu doma asi za hodinu a mohl bych jestě k němu, on mi ale napsal že se nehodí, abych za ním ještě dneska šel. Nagisu jsem opatrně podebral a odnesl ho do postele. Ujistil jsem se že spí a pak jsem dal vědět Yugiko o tom, že se mu udělalo zle. Nechtěl jsem jí říkat pravdu, protože si tyhle věci musí vyříkat mezi sebou, ale i tak je to potřeba. Pobral jsem si všechny věci, přesunul se před jejich dům a sedl si na své zlatíčko. Dneska jsem odjel fakt dost brzo, šéf bude zuřit a moje výplata brečet... Fakt se na to teším...

Zrovna když jsem fakt klimbal mezi spánkem a realitou, objevila se před domem Natsuova motorka, s ním na ní samozřejmě. Auto jeho táty bylo už pryč, takže jsme tu byli sami.  Urychleně jsem si pouravil župan a vlasy, než jsem si skočil pro jeden z mnoha náhodných obojků, co jsem si tu schoval. Hezky jsem si kolem sebe ustlal a klečel dál. Byl jsem na něj celý natěšený. On se taky po chvíli objevil ve dveřích a věnoval mi překvapený pohled. ,,Haru ? Co ty tady ?" Zeptal se a pak mě projel pohledem. Jen jsem se pousmál a provokativně se zavrtěl. ,,Jsem si řekl, že se prostě stavím."

Za normálních okolností bych využil prázdného domu  a Harua v náladě, ale dneska jsem byl kvůli Nagisovi nějak rozladěný. ,,Jsem rád že jsi tady. Pustíme si něco ?" Zeptal jsem se a podrbal jsem ho ve vlasech. Takhle zaskočený výraz jsem u něj dlouho neviděl. ,,Co prosím ?" Zeptal se a já si povzdechl. ,,Promiň kotě, ale dneska nemám náladu." Řekl jsem upřímně a natáhl se na postel. Chvíli bylo ticho, ale on si pak zalezl ke mě a přitulil se blíž. ,,Stalo se něco ?" ,,Tak trochu..." Hlesl jsem a mezitím jsem ho začal hladit ve vlasech. Přemýšlel jsem, jestli má cenu říkat mu o Nagise, nechtěl jsem ho naštvat. ,,Tak povídej." ,,No... Jde o Nagisu..."