Ununderstood ✔️

41.Ráno...

Mám takový pocit, že jsem to včera s těma hrama přehnal. Když jsem dotelefonoval s Haruem, zavolal jsem kámošovi ze staré školy jestli si nechce zahrát. Ukončili jsme to v pět ráno, protože musel do práce... Mám pocit že mi to pak dá ještě pěkně sežrat. V klidu jsem si spal, dokud mě nevzbudil zvonek. Venku byla ještě tma, tak jsem chtěl ještě spát. Jenže zvonek se ozval zase a já byl nucen opustit svou milovanou postýlku.

Hned ráno jsem chtěl jít za Natsuem. Zaprvé mi prostě chyběl, zadruhé jsem chtěl aby to bylo věrohodné. Několikrát jsem zvonil, ale furt se nic nedělo. Byla mi pěkná kosa, jelikož jsem měl na sobě jen bačkory, tepláky a tričko s mikinou. Říkal jsem si, že jdu jenom přes ulici, a že Natsu už dávno bude vzhůru kvůli běhu, ale asi jsem se mýlil. Když už se ze mě stával rampouch, konečně se otevřely dveře. Stál v nich rozespalý a rozcuchaný Natsu jen v trenkách. ,,Haru ?" Zachraptěl a já zrudl snad třikrát víc. ,,Pustíš mě ? Nebo chceš aby jsme nastydli oba ?" Uchechtl jsem se abych skryl rozpaky a on otupěle ustoupil.
Vypadá to, že toho moc nenaspal.

Překvapilo mě že tam byl Haru, čekal jsem třeba poštu, nebo tak něco. ,,Mmm... Kolik je ?" Zachraptil jsem a následně si zívl. ,,Osm, myslel jsem že už budeš vzhůru, normálně chodíš v sedm běhat." Pousmál se a já si promnul oči. ,,Hm.. Po třech hodinách spánku to hodlám vynechat..." Zamumlal jsem a opřel jsem se o zeď. Chci spát...

Snažil jsem se ignorovat ten jeho chraplák, ale motýlci v břiše to jaksi nedovolili. ,,Ty jsi spal jen tři hodiny ? Tak to nebudu otravovat. Běž si lehnout." Pousmál jsem se a chtěl jsem projít kolem něj, ale on mě chytil za ruku. ,,Tak pojď se mnou..." Řekl smutně a udělal na mě takový roztomilý kukuč. Nejistě jsem se ošil. ,,Tak ale jen na chvilku." Natsu se pousmál a než jsem se stačil hnout, tak si mě vyhoupl do náruče. ,,N-Natsu ! Jsem těžký !" ,,Ty ? Nenech se vysmát." Řekl s úsměvem na tváři a už se rozešel k sobě do pokoje. Chtěl jsem mu původně říct ať si vezme alespoň tričko, ale na druhou stranu jsem na něj měl hezký výhled.

Lehl jsem si i s nim do postele a přitáhl jsem si ho do obětí. Haru nás ještě stihl přikrýt a pak mě začal drbat ve vlasech. Spokojeně jsem zabručel a on se uchechtl. ,,Líbí se mi když se směješ." Řekl jsem trochu mimo a víc jsem se k němu přitiskl. ,,Asi díky." Zasmál se znovu a to mi úsměv na tváři rozšířilo ještě víc. ,,Po kom máš takhle červenou barvu vlasů ? Tvůj táta je takové nemá." ,,Po babičce z máminy strany. Byla jediná v rodině kdo je měl takové." Řekl jsem jednoduše a cítil jsem jak kývl. ,,Líbí se mi... Ne že se někdy obarvíš." ,,Nechápu co se ti na nich líbí, ale fajn." Prohodil jsem a následně jsem zívl. ,,Prostě na tobě vypadají dobře. Stejně jako ty tvoje oči. Dělají tě jedinečným." Řekl tiše a já mu dal s úsměvem pusu do vlasů. ,,Tak děkuju. Tobě přijde že mám malé ego že mi ho tu zvětšuješ ?" ,,No alespoň něco na tobě musí být velkého, ne ?" Zvedl ke mě pohled a nahodil úšklebek. Hned jak mi došel ten jeho dvojsmysl tak moje únava byla ta tam. V mžiku jsem klečel nad ním a tentokrát jsem měl úšklebek na rtech já. ,,Jsi si jistý že ego je ta jediná velká věc kterou mám ?"

***
Jestli očekáváte nějaké ty pořádné ✨spicy✨ scénky, tak si počkáte. Když jsem to předepisovala, tak se mi do toho vůbec nechtělo, takže si počkáte 😅