Ununderstood ✔️

73.

Ještě asi patnáct minut jsme si spolu všichni tři spokojeně povídali, dokud Natsu ve spěchu nevyběhl do práce. Já se šel pak na chvíli ukázat tetě a strejdovi, aka Saminým rodičům které znám od mala, a pak jsem zase zmizel za ní. ,,Takže, kdy to řekneš ?" Zeptala se z ničeho nic hned po mém příchodu a já se na ní nechápavě podíval. ,,Jak to myslíš ? Co řeknu ?" Zeptal jsem se nechápavě a ona protočila očima.

,,Kdy řekneš rodině, že Natsu není jen úžasný kluk ze sousedství, ale že jim ojíždí syna ?" ,,S-Sam ! Ale už dost..." Vyjekl jsem a okamžitě jsem nabral nezdravě rudou barvu. ,,Ani to vědět nemusí, zatím není proč." ,,Haru..." Povzdechla si a pak se posadila, jelikož se celou dobu válela na mé posteli. ,,Čím dépe to budeš tajit, tím horší to bude. Však to brzo bude půl roku, ne ? Není na tom nic složitého. Marika to vezme v pohodě, mladší to bude jedno a tvoje máma to určitě taky přežije. Reakce nikoho jiného tě zajímat nemusí." ,,To se ti snadno řekne... Ty jsi normální." Řekl jsem tiše a odvrátil jsem pohled. ,,Jak to myslíš "normální" ? Jakože jsem hetero ?" Řekla poměrně nabroušeně a já kývl. ,,Tak hele, lidi se nesoudí podle toho jestli jsou na holky, nebo kluky. Lidem to může být naprosto ukradený !" ,,Možná u vás !" Řekl jsem naštvaně i já a pak jsem si nervózně prohrábl vlasy. ,,Nemůžu tohle jen tak říct..."

Do práce jsem dojel díly bohu včas. Našel jsem si brigádu roznášeče pizzy asi dva týdny po Vánocích a je to celkem fajn. Je to pro mě další důvod, proč jezdit na své krásce. ,,Dobrej !" Zvolal jsem do kuchyně, kde na mě mávl kuchař s jeho synem, který mu tam pomáhá. Pak jsem ještě zamával na servírku a následně vešel do šatny. Rychle jsem na sebe hodil to hrozné červené tričko, poupravil si vlasy a byl jsem hotový. Když jsem vylezl, tak zrovna přijel jeden z dalších poslíčků, který mi předal tašky, nechal si vyúčovat benzín a pak zmizel. Já na další objednávku nemusel čekat dlouho. ,,Pojedeš teď na tuhle adresu." Řekla Nataša, ta servírka, a předala mi lístek s adresou. ,,Tam to znám, bydlí tam... Kamarád." Řekl jsem, jelikož jsem při sledovani Nagisovo adresy nevěděl, jak jinak ho v momentální chvíli nazvat. Kromě školy, kde se na sebe sotva podíváme, se vůbec nevídáme.

,,Proč bys jako nemohl ?!" Vyjela Sam a naštvaně mě propálila pohledem. ,,Protože jsem to jednou nenápadně zkusil a viděl jsem reakci mámy a babičky !" Řekl jsem na rovinu a následně si povzdechl. ,,Obě by nás buď upálili, nebo zavřeli do klecí." Hlesl jsem tiše a zavzpomínal na to, když jsem se na rodinném obědě zeptal na názor na tyhle věci. Ani jedna to nebrala dobře, takže jsem zavrhl možnost jim říct o vztahu s Natsuem. Zatím to klape, tak proč bych to měl kazit ? ,,Haru, tohle je špatně... Obě by to pochopily..." ,,Ne Sam, nepochopily. Pro ně je to odporné a nemístné. Je jedno jak moc má mamka Natsua ráda, nebo jak moc jsem v babiččiných očích úžasný vnouček... Tohle by nevyšlo." Řekl jsem smířeně a složil si hlavu do dlaní. Co bych dal za rodiče, jako je Třeba Natsuův táta. Ten mě přijal ještě dřív, než jsme si spolu vůbec něco začali.