Ununderstood ✔️

1.Představení

Jmenuji se Haru Kamimura. Ano, jméno Haru je sice pro holky, ale nebudeme to dále rozebírat ano ? I když jako holka vypadám, nenávidím to na sobě. Je mi osmnáct, ale měřím pouhých 165cm. Díky mé drobné, hubené postavě a blond vlasů po ramena, si mě s holkou dost lidí plete. Narozdíl od mých sester mám modrozelené oči. Žiju v menším rodinném domě s matkou a jednou ze sester. Cana [Kana] měla před pěti dny třinácté narozeniny, ale už teď je o nějaký ten centimetr větší než já. Nemluvě o mé druhé sestře, Mariko, která má 183cm a momentálně dělá modeling někde po Evropě. Ani nevíte jak dementně se cítím když jsem jako jediný kluk v rodině a jsem nejmenší. Je to trapný.

Dneska začíná škola, jdu do třetího ročníku. Opravdu doufám že nebudou letos žádné komplikace. Už mě nebavilo poslouchat že vypadám jak holka a různé posměšky kolem mě. Bylo to ubíjející, a proto jsem začal dělat bojové sporty, a když byl čas, tak jsem chodil plavat. I když jsem takhle malý, u mě platí pravidlo že co je malé, to je vzteklé. Ve škole jsem se bavil jen s jednou holčinou, ale ta se o prázdninách odstěhovala, takže teď ? Heh... Budu ještě osamělejší než kdy jindy. Nevadí. Poradím si tak jako vždy.

Jmenuju se Narita Natsu, je mi devatenáct a miluju sport. Ještě jsem snad nehrál něco co by mi nešlo, ale plavání a bojové sporty mě baví nejvíc. Je to tak týden dozadu, co jsme se sem konečně přestěhovali. Před nějakou dobou se moji rodiče rozvedli, takže jsem se s otcem přesunul sem. V tomhle městě vyrůstal, ale odstěhoval se kvůli mámě. Ta stará rašple tátu vždycky podváděla a na mě si vybíjela zlost.
Dneska mám nastoupit na novou školu, jdu rovnou do třetího ročníku. Sice nejsem zrovna jedničkář, ale srovnávačky jsem udělal a nějaký pětkař taky nejsem. Ve škole mají prý vlastní plavecký bazén, což je strašně cool, takže se tam dost těším. Když o tom tak přemýšlím, měl bych už vyrazit. Bydlíme v domě asi deset minut od školy pěšky, ale já mám motorku, takže jsem tam za chvilku. Miluju motorky, je to láska která tě neopustí.

Sluchátka na uších, kapuca na hlavě a pohled zabodnutý do země. Takhle mě můžete potkat naprosto každý den. Vždycky chodím do školy dřív, abych se vyhnul těm idiotům na školním dvoře, ale dneska byla zácpa a můj autobus se opozdil. Výsledkem bylo přesně to co jsem nechtěl. Ve škole si mě většina lidí nevšímá, ale je tu taková partička šikanárů. Nijak moc si na mě nevyskakují, ale jejich "šéfík" je gay a moc si věří. ,,Ale ale ale... Tady je můj oblíbený Haru-chan." Ozval se jeho slizký hlas a obmotal mi ruce kolem ramen. Schválně používá koncovku "Chan" aby mě ještě víc vyprovokoval. ,,Nech mě být." Prskl jsem na něj a setřásl jsem ze sebe ty jeho pracky. Kolem nás dvou se seřadili ti debílci a já zůstal v jeho sevření. Hřbetem dlaně mi přejel po tváři. ,,Ale no tak Haru...Už si dej říct, je tu nový rok ne ? Přeci nechceš být v osmnácti stále panic ne ?" Musel jsem zrudnout, nerad mluvím o těhle tématech. Jen jsem odsekl. ,,Nech mě !" ,,Haruuu... Začínáš mě s tím tvým odporováním štvát..." Zavrčel a skousl mi ucho, načež jsem trochu vyjekl a z očí ni stekla slza. Ne že by to bolelo, ale bylo to nechutný a já se bál kam až by to mohlo dojít.

,,Hej ! Nech jí být !"

***
První kapitola nového příběhu, tentokrát ne nějaké fanfikce na normální shipy 😅 Vše se dozvíte v příběhu, asi nemá cenu zatím cokoliv rozvádět. Nejsem žádný češtinář, takže počítejte s hromadou klišé, hrubek, nebo nesrozumitelných vět, které jsou u mých příběhů prostě normální 😅✨ Pokud najdete nějakou větší chybu, klidně napište a já to opravím ^^ Přeju hezké počtení.