Ununderstood ✔️

29.Ráno

Vzbudil jsem se dřív než Haru. Ležel mi v náručí a ze spaní se usmíval, vypadal roztomile. Jelikož jsem měl zatažené závěsy, nevěděl jsem jestli je už světlo nebo ne. Opatrně jsem se natáhl na noční stolek pro telefon. Byla tam zpráva od táty. Prý nám dnešek ještě ve škole omluví a máme si dnešek ještě užít. Bože radši ani nechci vědět na co myslel když nás viděl.
Haru se začal vrtět a postupně se probírat. Jen jsem s úsměvem sledoval to rozespalé kotě.

Cítit jsem u sebe něco velkého a teplého, ale taky nehoráznou bolest hlavy. Pomalu jsem otevřel oči a naskytl se mi pohled na tričko. Bílé tričko... Které se hýbe... Zvedl jsem pohled a zaostřil na Natsuův usměvavý obličej. ,,Dobré ráno." Usmál se a já chtěl automaticky taky pozdravit, jenže pak mi došla jedna věc. Proč na něm ležím, jsem tu jen ve slipech a on má ruku na mém pase ?!  ,,Ts...." Odsekl jsem a chtěl jsem se posadit, jenže kostrčí mi projela hrozná bolest. Tak počkat... Mám kocovinu jak sviň. ,,Co se včera...Počkat !" Vyhrkl jsem a prudce jsem se od něj odtáhl. Moje nohy to kurva bolí... ,,Já s tebo- Ty jsi mě znásilnil ?!"

Já že ho co ? Začal jsem se smát, ale když jsem si všiml jeho zdrceného výrazu a slz v očích tak jsem se uklidnil. ,,Haru není to-" ,,Ne, ty by jsi to neudělal, určitě jsem to chtěl já sám. P-Promiň mi to. Nenávidím svoje chování když jsem pod vlivem, dělám pak věci ke kterým bych se normálně neodhodlal. Určitě jsem včera plácal blbosti, promiň. Jako jo, líbíš se mi, ale-" Zastavil jsem ho tak že jsem mu přiložil ruku na pusu. Musel jsem trochu zrudnout když řekl že se mu líbím, ale o to tu teď nešlo. ,,Haru poslouchej. Včera se mezi námi nic nestalo. Nohy tě bolí protože si se bez rozcvičení snažil dělat provaz a pak si spadl na zadek když jsi se pokoušel o stojku. Nikdy bych na tebe nesáhl pokud by jsi nebyl při vědomí, ale ty si ani nic takového neříkal. Byl bych nerad aby jsi teď řekl něco co se vlastně ani nestalo. I když... Těší mě že se ti líbím, upřímně... T-Ty mě taky. Jen se známe krátce myslím že máme Ještě dost času se poznat. Snad mě chápeš." Pousmál jsem se a sundal mu ruku z pusy. Upřímně mě ničí tohle říkat, nejradši bych na něj hned teď skočil a přivlastnil si ho do konce života, ale nechci ho vyděsit.

Nehorázně se mi ulevilo že se nic nestalo, protože... Bych si ...rád svoje poprvé pamatoval... Sakra tohle je divný. Na jednu stranu mě potěšilo to co řekl, jak o tom že se mi líbím, tak i že to chce ještě čas, s čímž souhlasím. Je fajn, ale prostě se neznáme navzájem. ,,Takže... Přátelé ?" Zeptal se a natáhl ke mě ruku. Jen jsem se pousmál a skočil mu do objetí kolem krku. ,,Jo... Přátelé." Myslím že nic trapnějšího než poslední dva dva dny už se mnou nezažije, navíc mi fakt nepřijde tak špatný jako první den. Samotného mě překvapuje jak moc se k němu mám, protože tohle je naprosto poprvé, co se k někomu chovám takhle. ,,Pojď, půjdeme se nasnídat." Řekl vesele a slezl z postele, o což jsem se snažil i já, ale neodpustil jsem si bolestné zaknučení. Proč jsem jen takový debil...