Ununderstood ✔️

65.pokušení

Večer jsme se zase váleli u televize. Oba jsme popíjeli víno, cpali se cukrovím a koukali na filmy. I když to blonďáček nechtěl slyšet, tak na něm ten alkohol šel už docela znát. Ujídal k tomu totiž i vosí hnízda, která byla prostě plněná alkoholem. Byl teď o dost víc přítulnější než normálně. Neustále si žádal o pozornost. Ne že by mi to vadilo, právě naopak, ale prostě na to nejsem zvyklý. ,,Hele kotě, myslím že to by stačilo. Dneska už žádný alkohol." Řekl jsem vážně, ale zároveň s mírným úsměvem, jelikož mě už zase kousl do ramene. Je jako malé dítě... Moje. A nikdy bych se ho nevzdal.

,,Ale já se nudíííím..." Zakňučel jsem a následně jsem si dřepnul na Natsuův klín. ,,Prosím, pojď něco dělat." Zaškemral jsem a Natsu si povzdechl. ,,Zaprvé zlato, slez ze mě. Zadruhé, jestli se nudíš, můžeme si něco zahrát. A za třetí, být tebou, tak na mě takhle nehopsám." Řekl a odvrátil pohled. Přišlo mi vtipný uvádět ho do rozpaků a v tenhle moment jsem si neuvědomoval možné "riziko". ,,Proč ? Chceš tím snad říct že už tě štvu ?" Zeptal jsem se rádoby uraženě a nafoukl jsem tváře. ,,Ne, to ne... Ale koleduješ si o malér." Zabručel a já se uchechtl. Naschvál jsem se k němu přitulil a když povolil v ostražitosti, kousnul jsem ho do klíční kosti. Bavilo mě ho takhle provokovat, ale tohle byla očividně hranice jeho nervů.

Jakmile mě zase kousnul, okamžitě jsem ho za boky strhnul na gauč. Vypadal docela překvapeně, ale když si uvědomil v jaké jsme pozici, tak celý zrudnul. ,,Zlobíš..." Zavrčel jsem a pak jsem podlehl pokušení a spojil naše rty, které od sebe byly jen pár centimetrů. Ucítil jsem, jak mi Haru vjel prsty do vlasů a spokojeně jsem zabručel, jenže jakmile nám došel vzduch, tak jsem zůstal odtáhlý. Rád bych zašel dál, takhle situace se k tomu přímo vybízela, ale měl jsem o něj strach.