Ununderstood ✔️

34.Zvonění

Po patnácti minutách jsme se vrátili do třídy. Učitelka ani neřešila kde jsme byli, takže jsme si zase sedli. Já si položil hlavu na lavici a zavřel oči. Chtěl jsem ten zbytek hodiny prospat.

Zatímco si Natsu lehl, já si vzal do ruky mobil a začal jsem hrát nějakou hru, to mě po chvíli přestalo bavit. Ještě třicet minut ? To jako fakt... Pohled jsem stočil na Natsuovo spící tvář. Nemůžu pochopit že jsem mu to řekl a že jsme teď jako teoreticky spolu... Začal jsem ho drbat na zádech a on spokojeně zabručel a pousmál se, byl roztomilý. Přemýšlel jsem o těch Vánocích, jelikož ho nechci nechávat samotného, ale pochybuju že mi máma dovolí zůstat doma. Možná by mohl jet s námi ... Ale to by určitě nechtěl kvůli tátovi. No, ještě stále je do Vánoc dost času. Nějak to vymyslím. Zbytek hodiny jsem strávil koukáním do mobilu a drbáním ho na zádech. Když už učitelka vypnula projektor a oznámila že budeme končit, jemně jsem ho pohladil po tváři.

Celou dobu mě Haru drbal, no spokojenější jsem být nemohl. Z mého krásného snu mě vytrhl dotek na tváři a rachot. ,,Mmm...Jdeme domu ?" Zamumlal jsem rozespale a otevřel oči. Haru se usmíval jak sluníčko. ,,Mmm, co ? Slintal jsem ?" Zeptal jsem se nejistě a automaticky jsem si utřel pusu. ,,Ne, jen máš malinko rozcuchané vlasy." Uchechtl se a já si prohrábl to vrabčí hnízdo. Skvělý.

Vypadal vážně vtipně, ale zároveň roztomile. Chtěl jsem mu ještě něco říct, ale to už k němu doběhla ta nejméně chtěná osoba ze všech. ,,Natsu tak pohni, už si chci zahrát !" Řekl nadšeně Nagisa a skočil mu kolem krku tak, že malém oba slítli ze židle. ,,Vlastně jsem se tě chtěl zeptat jestli by jsi nešel domů napřed. Já s-" ,,Jen si běžte, už jsme o tom mluvili." Křivě jsem se usmál a Natsu mě propálil pohledem. ,,Tak vidíš, skočíme k tobě. Autobus nám jede za patnáct minut tak rychle." Zajásal Nagisa a začal ho táhnout pryč.

Nagisa mě táhnul pryč ze třídy a když jsem se ohlédl na Harua, s úsměvem mi mával. Ale nebyl to ten veselý úsměv, který normálně má. Momentálně bych se bál přijít do jeho blízkosti. ,,Ani jsem se nerozloučil." Zabrblal jsem zklamaně a Nagisa je zasmál. ,,Prosim tě, sedíš a ním celý den. On je stejně nejradši sám." Řekl a prohrábl si modré vlasy. Vyšli jsme na školní dvůr a už mě opravdu začalo vytáčet, že mě stále drží za ruku, takže jsem se mu vytrhl. Jen se na mě usmál a šel dál, dneska je nějaký divný.

*Nagisa*

Haru... Tak strašně mě štve. Když jsem ho chtěl v prváku já, poslal mě do prdele s tím, že není teplej a teď ?! Natsu se mi líbil od chvíle co přišel do třídy a ta blonďatá věc si myslí že mi ho vezme ? Ne. O to se postarám. Natsu je můj, Haru si může žárlit jak se mu zachce, ale dneska... Mu to řeknu. Natsu cítí určitě to samé co já, určitě mě taky miluje. Nemusím se bát, Haru ho prostě nedostane. Jsem lepší než on a taky mu to dokážu.