Když jsem projížděl městem, napsal jsem mu ještě pár zpráv. Doprava nebyla v tuhle hodinu nijak velká, takže jsem si to mohl dovolit. Opravdu jsem panikařil, jelikož nikdy nevíte, co se může člověku v jedenáct večer stát. Jakmile jsem zajel za roh jednoho baráku, všiml jsem si drobné postavy v sevření nějakého obtloustlého chlápka. Světlo z nedaleké lampy bylo dost chabé, ale blond vlasy jsem rozpoznal. Ta osoba u něj očividně nechtěla být a první myšlenka, která mi vlezla na mozek byla ta, že je to můj Haru. Prudce jsem zastavil a seskočil z motorky. ,,Nech ho být ty parchante !" Zařval jsem a než si ten chlap stihl něčeho všimnou, přistála mu na tváři pořádná rána, která ho poslala k zemi. Bolest ruky jsem ignoroval a okamžitě jsem se sklonil k brečící osobě. ,,Haru..." Hlesl jsem a sundal jsem si helmu. Ta osoba ale Haru nebyla. Byla to nějaká blonďatá holčina. ,,D-Děkuji..." Vzlykla a rozklepaně se na mě podívala. Já si flustrovaně povzdechl, ale i tak se pousmál. ,,Nic se nestalo... Jsi v pořádku ?" Zeptal jsem se a natáhl jsem k ní ruku. ,,Um, asi ano, ale- pozor !" Vykřikla, jenže v tu chvíli jsem ucítil obrovskou bolest na temeni hlavy a pak se mi zatmnělo před očima.
Až moc pozdě jsem si všiml několika zpráv a zmeškaných hovorů od Natsua, jelikož jsem měl vyplé zvuky. Devin mi nabídl, že mě doprovodí domů, jelikož to má stejně po cestě na autobusovou zastávku. Byl jsem mu vděčný, protože nerad chodím sám když je tma. Natsu mě vždy držel za ruku a vyprávěl vtipné historky, abych na to nemyslel. Díky Devinovi jsem se nad pár věcma zamyslel a uvědomil si, že na tom něco pravda bude. Nikdy bych nečekal, že se budu vyzpovídávat zrovna jemu, ale nakonec mi to nějak nevadilo. Zrovna když jsme zašli za roh jedné ulice, všiml jsem si někoho seskákajícího z motorky. Ten někdo vrazil nějakému chlapovi pěknou ránu do obličeje a tím ho poslal k zemi. ,,Pojď, nemá cenu ty debily sledovat." Řekl Devin s jistým opovržením, ale i starostí v hlase a já kývl. Něco mě ale i tak nutilo koukat jejich směrem. Viděl jsem málo, ale to mému zvědavému já stačilo. Ten klučina si sundal helmu a já v tom světle zahlédl rudou čupřinu vlasů. Ani jsem si neuvědomil, že jsem se vlastně zastavil. ,,Haru ? Jsi v pohodě ?" Zeptal se Devin a já jen s otevřenou pusou sledoval, jak se ten tlusťoch zvedá ze země, zatímco on pomáhal té holce. ,,To je Natsu ... Natsu ?!" Zakřičel jsem, to už jsem viděl, jak můj přítel dostal něčím po hlavě a skácel se k zemi...
***
Takže, jelikož se tu někdo včera snažil zabít Natsua, tak to trochu opepříme ^^ ... Jak se dneska máte ? ^^
ČTEŠ
Ununderstood ✔️
RomanceHaru a Natsu. Původně dvě naprosto odlišné povahy se sejdou na jednom místě. Z chyby vytvořené náhodou, se celý jejich vztah zvrtne a přetvoří na něco úplně jiného. *** I když mám tenhle příběh rozepsaný už strašně dlouho, naprosto nevím jak to pops...
