Ununderstood ✔️

79.

,,Já mám celou noc." Řekl a pohodlněji se usadil, aby dodal pravdivost na svých slovech. Mírně jsem se pousmál a pak si opět povzdechl. ,,Nevím jestli by tě zajímali moje problémy." Řekl jsem vážně a on protočil očima. ,,Haru, budu k tobě upřímný. Dřív jsem tě miloval. Byl jsi pro mě ochráncem, přítelem, ale v podstatě i rodinou. Díky tobě jsem si uvědomil třeba svou orientaci, nebo to, že bych se měl od základů změnit. Začal jsem pro sebe něco dělat, abych se ti vyrovnal a celé ty roky jsem se ti snažil dosáhnout alespoň po kotníky. Až když jsem tě viděl s Natsuem tak mi došlo, že to, co jsem k tobě cítil nebyla ani tak normální láska, jako pocit, že jsi pro mě jako bratr. Znali jsme se dlouho a ty jsi mi byl po boku vždy když to jen šlo. Možná to ani tolik neřešíš, ale pro mě znamenalo opravdu hodně cokoliv co jsi pro mě udělal. Proto si přeju, abych ti to teď mohl nějak oplatit. Nech mi ti pomoct. Prosím." Řekl černovlásek a já se snažil najít vhodná slova. Ano, jako malý jsem se ho párkrát zastával, nebo s ním šel ven, ale tím to končilo. Nevěděl jsem, že jsem pro něj jako bratr. Na jednu stranu mě to těšilo, na druhou mě to děsilo. ,,Tak fajn..." Řekl jsem trochu vyklepaně a následně jsem s ním začal rozebírat naší momentální situaci. Celkem se mi ulevilo, že to všechno nemusím řešit sám.

Asi po hodině ležení v posteli a koukání na pitomej seriál mě dohnal takový divný pocit. Rozhodl jsem se Haruovi napsat, jenže ani po několika minutách mi neodpověděl a já dostal starost. Byl totiž online a nikdy se nestalo, že by mě ignoroval úmyslně. Začal jsem vytáčet jeho číslo, jenže mi to během několika vteřin típl. Můj mozek začal okamžitě plašit a vymýšlet různé konspirační teorie o tom, co všechno se mohlo stát. Co když ho někdo přepadl ?! Jako dělá bojové sporty, ale i tak... Na nic víc už jsem nečekal, nahodil jsem na sebe bundu a vyběhl ven. Jako první mě napadlo, že už bude prostě doma, ale tam bylo všude zhasnuto, takže jsem vytáhl motorku a rozjel se pryč. Jako první místo co mě napadlo byl nedaleký park, jelikož to bylo osamělé místo, kde nebyli v tuhle hodinu lidi.

Vysvětlil jsem Devinovi vše co se za poslední dobu událo a snažil se z toho nesesypat. Věděl jsem, že jsou to jen drobnosti a malé změny, kterých si Natsu ani nemusí všímat, ale pro mě to bylo důležité. ,,Podle mě mu na tobě záleží. Haru, řekl sis taky někdy, že se k němu nechováš zrovna upřímně ?" Jen jsem párkrát nechápavě zamrkal a on pokračoval. ,,Třeba právě s těma přezdívkama... Určitě mu říkáš, aby ti tak neříkal, protože je to trapný a podobně, no ne ?" Zeptal se a já cítil krev v mých tvářích, protože přesně to jsem vždycky říkal. ,,N-No ano, ale nemyslím to tak..." ,,A jak on to má vědět, když mu to neřekneš ? ... To samé s tím nic neděláním. Haru, kromě plavání a těch tvých čínských bojových blbostí jsi nehorázně líný člověk. Určitě nechce pořádně nic podnikat, jelikož si myslí, že by se ti nechtělo. Neříkám že je všechna vina na tobě, ale ani bych to neházel všechno na něj..."