Ununderstood ✔️

64.Telefonáty

Jelikož jsme to s tím jídlem trochu přehnali, zbylo nám dost na oběd i večeři. A že toho byla fakt halda... Kupodivu jsme nic nepodpálili, i když k tomu nebylo daleko. Když jsme se zrovna na nic nekoukali, tak jsme hráli hry, nebo se procházeli. Ano, i já se dokopal jít v téhle zimě ven. Všechno bylo naprosto úžasné a já byl rád, že jsem tu vůbec mohl být s ním. Pod nastrojený stromek jsme si dali dárky, každý tři. Domluvili jsme se předem, aby se náhodou nestalo, že jeden koupí méně a pak by se cítil špatně. Těšil jsem se na jeho reakci až uvidí mojí nadílku, dost jsem si dal záležet na výběru a když něčemu nerozumíte, je to fakt těžký. ,,Haru ? Volá ti Sam." Ozvalo se z ničeho nic a já si rychle usušil ruce a následně vyběhl z koupelny. ,,Běžím..."

Blonďáček si převzal telefon, věnoval mi rychlou pusu a pak někam odběhl. Moc dlouho jsem to neřešil, jelikož se i mě v tu chvíli rozezvonil mobil, který jsem taky hned vzal. ,,Ahoj Myško." Řekl jsem s úsměvem, když jsem zahlédl Mickyno jméno. ,,Ahojky, chtěla jsem ti popřát hezké Vánoce, i když je neslavíš." Řekla a já se pousmál. ,,Vlastně je letos teoreticky slavím. Haru by si to nenechal ujít." Uchechtl jsem se a ona na druhé straně taky. ,,To jsem ráda, zasloužíš si pěkné svátky." Řekla a já nad tím zavrtěl hlavou. ,,Teším se až ho poznáš... Bude se ti líbit."

,,Ahoj Sam, hezké Vánoce." Řekl jsem hned jak jsem to zvedl a ona mi popřála to samé. ,,Hele, sehnal jsi "tu věc" ?" Zeptlala se a já kývl, i když to vidět nemohla. ,,Si piš, ale koupit to před Vánoci nebylo vůbec jednoduché." ,,A cos' čekal ?" Uchechtla se a já protočil očima. Jsem vůbec rád, že mi s výběrem jedné té věci pomohla, sám bych byl v háji ještě víc. ,,Myslíš že se mu to bude líbit ?" ,,Určitě, bavili jsme se o tom několikrát. Bude nadšený."

S Micky jsme začali řešit dárky co jsme komu koupili, ale uprostřed jejího vyprávění o koupeném vysavači pro mámu byla vyrušena. ,,Kdo je to ?....To je Natsu ? Dej mi to !" Vyjekl ten někdo nadšeně a vzal si telefon k ruce. ,,No nazdar. Tak ty jsi nás nechal kvůli příteli jo ? Měl jsi ho vzít s sebou." ,,Čau Alexi. Příště ho vezmu, omlouvám se že to nevyšlo. Nevěděl jsem o tom." Řekl jsem trochu provinile a on se zasmál. ,,V pohodě, však se ještě uvidíme. Doufám že počítáš s jarňákama..." Nadhodil a já si živě představil jeho úšklebek. ,,Si piš, bez vás ani ránu."

Se Sam jsme vyřešili vše potřebné a ona šla pak zase za rodinou. Já se zase vydal za svým rudovlasým magorem, který zrovna visel hlavou z pohovky a culil se jak střelený... To říkám, magor. ,,Fajn fajn fajn, to beru. Teď už ale fakt musím, přišel Haru. Tak se mějte lidi... Čau." Rozloučil se a následně típl hovor. ,,Čemu se tak směješ ?" Zeptal se mě a já si s úšklebkrm dřepnul vedle něj. ,,Samozřejmě že tobě zlato, komu jinému..."