Ununderstood ✔️

60.palačinky

Druhý den ráno mě vzbudil telefon. Celý otrávený jsem se k němu dostal a vzal příchozí hovor. ,,Hmm ?" ,,Jaké "hm" ? Koukala jsem že je Natsu už dobrou hodinu vzhůru, co že ty ještě chrápeš ?" ,,Přeju dobré ráno." Zachraptěl jsem na svou kamarádku, ale ona s nezájmem pokračovala. ,,Už jsi začal číst tu mangu ? Je dobrá v tom, že se to tam rozjíždí hned od začátku. Děj je sám o sobě o ničem, ale je to úžasně nakreslené..." ,,Jo, prasáren je tam požehnaně..." Odsekl jsem a mezitím jsem se taky posadil. Natsu v pokoji nebyl, takže jsem počítal s tím, že šel běhat. ,,Mimochodem... Dělali jste to už spolu ?" Zeptala se na rovinu a já si i bez její přítomnosti dokázal představit ten její úšklebek. ,,Ne, klidni hormony ty nadrženče. Jsme spolu jen chvíli." ,,Ale zase po sobě jdete už strašně dlouho. Vždyť největší rozdíl ve vašem vztahu je, že se můžete beztrestně ocucávat." ,,Radši mlč..."

Ranní běh je stejně nejlepší na uvolnění a pořádné probuzení. Doběhl jsem domů, zul si boty, sundal přebytečné oblečení a odebral se chodbou dál. Z kuchyně se linula přímo božská vůně a mě se sbíhaly sliny jenom po čuchu. ,,Ahoj kotě...Myslel jsem že vařit neumíš." Řekl jsem s úsměvem a nokoukl za roh. ,,Pche, co mě podceňuješ ? Myslíš, že by ti ta kuchyň ještě stála, kdybych se chytil vaření ? Vůbec. Moje destruktivní skolny by tenhle barák nepřežil." Ušklíbl se a já překvapeně zamrkal. ,,Ale ty palačinky..."

,,Jsou od té tvé sousedky. Prý za pomoc." Prohodil jsem a nechal jsem ho stát mezi chodbou a jídelnou. ,,No nekoukej, jestli na tebe mám počkat, tak si pohni." Řekl jsem vážně a ukradl si jahodu z jeho porce. Už je to dlouho co jsem neměl palačinky... ,,Tak mi to ale nech, hodím si jen rychlou sprchu." Prohodil a zmizel někde v koupelně. Já naši snídani mezitím přenesl k obýváku k televizi, došel nám ještě nalít každému z nás džus a pak jsem ještě stihl sjet sociální sítě. Natsu přiběhl zase jen v kraťasech s ručníkem hozeným kolem krku a skočil vedle mě.

Vtiskl jsem mu pusu na tvář, načež mírně zčervenal a pak jsme se společně zakoukali na televizi, kde dávali nějakou vánoční komedii. Ty palačinky byly skvělé, ale stejně jsem měl ještě hlad. ,,Nechceš to dojíst ?" Zeptal se z ničeho nic a podstrčil mi pod nos dobrou půlku jeho porce. ,,Budeš mít ještě hlad, koukej to dojíst." Řekl jsem vážně a on si povzdychl. ,,Už jsem plný. Klidně to sněz." Mírně jsem se zamračil. ,,Vždyť jsi hubený jak tyčka. Fakt nechápu jak můžeš dělat bojový sport, když toho sníš tak málo."

,,Já zase nechápu jak můžeš vypadat takhle dobře, když toho sežereš za den víc jak já za týden." Prohodil jsem a prohrábl jsem si vlasy. Měl bych si je zase zkrátit... ,,Jsem rád že se ti líbí má postava." Řekl hrdě a pustil se do zbytku mé porce. ,,Není špatná..." Zabručel jsem, i když moje hlava moc dobře věděla, že jsem z něj upřímně úplně mimo. Má dokonalou postavu, tvář, oči, uši, prostě naprosto všechno ! Nenašel bych na něm jedinou chybu. To že mám možnost být s ním zrovna já, je jak splněný sen.

***
Teď jsou ty díly poměrně o ničem, omlouvám se za to, ale napravím to, nebojte 😅 Když jsem psala těch posledních několik dílů, byla jsem dost v bloku, což jde asi i vidět. Mám ale naplánovanou jednu velkou zápletku, která se stane někdy "po Vánocích", takže si myslím, že můžete začít brousit nože 😅❤

(By my Omega vyjde odpoledne, nestihla bych to vydat)