Ununderstood ✔️

16. Staré vzpomínky

Vůbec jsem nevnímal co se kolem mě dělo. Cítil jsem teplo, a tak jsem se k němu tiskl. Slyšel jsem hlasy, které mě uspávaly. V hlavě mi létaly myšlenky, které byly několik let zapomenuty. Chci spát, brečet, skočit z mostu, ale zároveň se smát na celé kolo. Co to se mnou zase je. Nechci to. Takovéhle stavy nenávidím. Trvalo tak dlouho než jsem se toho zbavil a teď je to tu zase.

Když jsem dovolal s tou Sam, opatrně jsem pustil Harua a ze skříňky vzal jeho mikinu. Hodil jsem jí na něj a zbytek věcí jsem mu naházel do batohu. Pak jsem si rychle odběhl pro své věci a s ním v náručí jsem vyběhl ze školy. Nějaké hodiny jsou mi teď jedno. ,,Haru, co mi to děláš..." Hlesl jsem když mu už dvě minuty v kuse tekla krev z nosu kvůli tlaku. Zavolal jsem uber a snažil se zastavit tu krev, i když to zrovna moc nešlo. Po chvíli už tu stálo auto a já řidiči řekl svojí adresu. Je ráno, u mě doma nikdo nebude, takže se o něj budu moct v pohodě postarat.

O několik minut později už jsem zaplatil a i s malým Haruem vylezl z auta. Furt měl na sobě plavky, takže jsem se venku fakt nezdržoval. Dostal jsem se do domu a hned jsem ho položil na gauč. Měl jsem chuť ho převléknout, ale asi by mě zabil, takže jsem na něj jen hodil huňatou deku a zatopil jsem v domě. Pak ho přenesu do mého pokoje, ale teď musí být tady. Já si u sebe větrám nonstop, takže tam je chladněji. Chvíli jsem u něj seděl a hladil ho po vlasech, které jsem mu rozpustil. Pak jsem se rozhodl udělat čaj a zavolat té holce, což jsem taky udělal.

Zdálo se mi o něm. O klukovi co mi zničil život takový jaký byl. Byl to někdo ke komu jsem vzhlížel víc jak pět let a jednou... Jednou si mě všiml. Pomohl mi, dostal mě na vrchol...ze kterého mě pak strčil a já se propadl ještě hlouběji. Pomluvy a šikana... To jsou tak nechutné věci. Z kluka co měl samé jedničky a byl skvělý v plavání, se ze mě stala ubohá troska co se ve dvanácti vyspala s nejoblíbenějším člověkem ze školy. Přitom to nebyla pravda, ale tak kdo by mi věřil. Kdo, když k němu všichni vzhlíželi. Ale i tak... Jsem ho měl rád, nedokázal jsem ho nenávidět. Nebyla to láska, ale i tak tam...něco bylo. Něco co mě od něj nemohlo pustit. A teď se to zase vrátilo. Chce mě to zničit. Ten pocit mě svírá a nechce pustit.

Odešel jsem do kuchyně kde jsem jí zavolal. ,,To jsem já, Natsu." Řekl jsem hned jak to zvedla. ,,Fajn, je Haru v bezpečí ?" ,,Ano, vzal jsem ho k sobě a teď spí. O co jde ? Kdo jsi ?" ,,Já jsem jeho dlouholetá kamarádka. Jmenuju se Sam. Ale než ti něco řeknu, chci vědět jak dlouho se s ním znáš a hlavně jak jste se poznali." ,,No... Letos jsem nastoupil k němu do třídy. Vlastně jsem mu dost pomohl od Ricka a jeho party... I když z toho máme stejně celkem průser." ,,To není moc dlouho. Haru lidem nedůvěřuje. Přinejmenším tě vykastruje až zjistí kde je." ,,Já bydlím hned naproti němu. A náhodou si na mě celkem zvykl, i když nás jeho ségra u nich viděla celkem ve špatnou chvíli." Uchechtl jsem se a z druhé strany se ozvalo něco jako vyprsknutí vody. ,,Jeho ségra ? U něj doma ?!" ,,Ehm...Jo ? Má dvě ségry, to nevíš ?" ,,Jistě že vím ! Ale trvalo mi tak rok než jsem to vůbec zjistila a PĚT let než mě k nim pustil ..."