Moji zachránci ze Shutoku (KnB)

Kapitola 8

Naše nosy se téměř dotýkaly. Nespustili jsme jeden ze druhého oči. Levou ruku jsem uvolnila a chtěla se opřít o opěrátko. Ozvala se rána a já se strašně lekla. Odskočila jsem od pohovky a podívala se za zdrojem té rány. Shodila jsem z opěrátka knihy. Midorima si asi něco vybral a při čtení usnul. Sakraaaaa. To jsem podělala!!! Přistoupila jsem ke knihám a zvedla je ze země. Položila jsem je na pohovku. Nevěděla jsem, kam s očima, tak jsem se dívala na zem. "Už je po zavíračce. Měli bychom jít. " Hlesla jsem a čekala, co na to Midorima odpoví. "Dobře." Téměř zachraptěl. Zvedl se z pohovky a zamířil přes hlavní uličku až k východu. Šla jsem za ním a zírala mu prázdně na záda. Vyšli jsme ven. Byla pěkná zima. Zachvěla jsem se. Zamkla jsem dveře, stáhla mříž a zamkla i tu. Zamířila jsem svou známou trasou domů a Midorima šel bez hlesu vedle mě. V tichosti jsme došli až před náš dům. "Děkuju za doprovod. Doufám, že nebudeš mít doma problém, že dorazíš tak pozdě domů." Otočila jsem se k němu a konečně jsme se od knihkupectví setkaly očima. "Moji rodiče vědí, že bych neudělal nic neuváženého a hloupého, takže mám docela volnost." "Aha." Nevěděla jsem, co dalšího mám říct. Sklopila jsem oči k zemi. "Tak dobrou noc. Třeba se uvidíme v pondělí." Rozloučila jsem se s ním. "Dobrou noc." Zašeptal a já ucítila jeho ruku na temeni. Zvedla jsem zrak. Midorima se otočil a vykročil do tmy.

Vešla jsem do domu. Mamka s taťkou seděli v obýváku a dívali se na nějaký seriál. "Ahoj." Pozdravila jsem je. "Kde jsi byla takovou dobu? Už jsme se o tebe začínali bát." Zeptala se mamka. Vysvětlila jsem jí situaci a neopomněla zdůraznit, že mě můj téměř spolužák doprovodil i domů. Rodiče jsem tedy pro dnešek uklidnila. Byla jsem docela utahaná. Vtrhla jsem do koupelny a za 30 minut už jsem ležela v posteli.

Skoro celou neděli jsem strávila na brigádě. Rin mi od rána opakoval, jak jsem skvělá, a že mě rozhodně musí vzít na tu večeři, kterou mi slíbil. Moc jsem se ale na práci nesoustředila. Kdykoli jsem zařazovala knihy v poslední uličce, oči mi stále těkaly k pohovce. Večer jsem si na něco vzpomněla a šla se podívat, co za knihy Midorima vůbec četl. Zůstala jsem zírat na pohovku. Přiběhla jsem k ní a zvedla svůj dlouho oplakávaný poklad. Můj Noční klub!!!! Můj milááášek!!! Hned jsem měla náladu skákat až ke stropu! Ale kde se tu vzala? Že by si ji Midorima v hudebně všiml? Nemohl ale tušit, že je moje, natož, že mě tady potká. Druhá kniha byla Anatomie člověka. Midorima se evidentně taky zajímá o biologii. Domů jsem dorazila úplně mrtvá. V posteli jsem se oddala své fantazii a představila si, jak naše scéna na pohovce mohla vypadat, kdybych neshodila ty pitomé knihy. "Bože." Zavzdychala jsem. S tím, že on je takový kus, asi nic nenadělám a s touto myšlenkou jsem usnula.

V pondělí jsem dorazila do školy docela načas. Měla jsem dobrou náladu díky nalezené knize a moc pěknému snu, který se mi na dnešek zdál. Zarděla jsem se při vzpomínce na něj. Vešla jsem do naší třídy. Yuya tu ještě nebyl. Sedla jsem si na lavici a pozorovala přes okno, co se děje venku na školním dvoře. Zahlídla jsem Takaa s několika spolužáky, úsměv od ucha k uchu. Určitě jim něco vtipného vyprávěl. Midorima mezi nimi nebyl. "Dobré ráno." Pozdravil mě Yuya a hlasitě zívl. Hodil školní tašku na lavici a začal se v ní přehrabovat. "Dobré ráno." Vrátila jsem mu pozdrav. Yuya si vytáhl vše potřebné na první hodinu, sedl si na židli a otočil se na ní směrem ke mně. "Nenarazila si o víkendu na Midorimu?" Zeptal se mě najednou. Věřte mi, že kdybych zrovna pila z lahve, vyprskla bych obsah v puse na spolužačku před sebou. "Hehe," zasmála jsem se jak pitomec "Jak to víš?" Rukou jsem se zezadu podrbala na týlu. Cítila jsem se najednou trochu trapně. "Na tréninku v pátek se mě ptal, kde bydlíš. Dal jsem mu tvojí adresu a řekl mu, že o víkendu býváš na brigádě v knihkupectví. Přišel na trénink s knihou v ruce a pořád na ní zíral, vůbec se nesoustředil, tak jsem mu dal speciální rozcvičku." Usmál se Yuya tak zlomyslně až mě zamrazilo. Ušklíbla jsem se. "Ta kniha byla moje. Nechala jsem ji v hudebně. Midorimovi to asi došlo a chtěl mi jí vrátit. Příště na něj prosím nebuď tak tvrdý." Poprosila jsem ho, ale netvářil se, že by si moji radu vzal k srdci. Rád mladší spoluhráče tak trochu týrá. Celý starší bratr, Miyaji Kiyoshi. Pondělí uteklo strašně rychle. Vlastně celý týden utekl jako voda. V pátek se mi Yuya pochlubil, že byl zvolen jako nový kapitán basketbalového týmu. Kluci ze třeťáku měli před zkouškami na přijímačky a basketbal museli odložit stranou. Yuya byl tedy ze základní skupiny momentálně nejstarší. Jsem si jistá, že si svou nově nabitou pozici maximálně užije a Takaovi a Midorimovi dá pořádně zabrat.

V sobotu jsem šla do práce. Dnes jsem měla směnu s Yukiko, dívkou, která dostala jméno podle prvního sněhu v roce, který padal ten večer, kdy se narodila. Jméno měla romantické, povahu a vzezření moc ne. Ta holka propařila skoro každou volnou noc. Několikrát jsem místo ní musela do práce, ale nikdy mi za to nepoděkovala. Divila jsem se, že ji tu majitelé ještě trpí. Černé krátké vlasy se jí sotva vešly do culíku. Oči měla obkroužené tlustou černou linkou a v uších měla víc piercingů než bylo nutné. Ta holka byla totální EMO maniak. Když jsem vstoupila do obchodu, zamžourala na mě, jakoby se rozhodovala, jestli jsem zákazník nebo tu pracuji. Pak mě asi poznala a zabručela na mě: "Nazdar bloncko. Pojď hned na pokladnu. Potřebuju si dát cígo." Odešla do zázemí, aniž by počkala na mojí odpověď a následně vyšla ven na ulici. "Ach jo. Dneska to bude dlouhý!" Zavzdychala jsem nad svým nešťastným životem. A měla jsem pravdu, bylo to dlouhý. Když jsem byla na odchodu, zatarasila mi Yukiko cestu. "Mimochodem, tohle jsem našla ráno ve dveřích. Zapomněla jsem na to. Nejsem žádnej poslíček psaníček. Můžeš být ráda, že jsem to nevyhodila!" A podala mi do ruky složený papírek. Na něm stálo moje křestní jméno. Už to mě překvapilo. S "Díky." jsem vykročila pryč. Před obchodem jsem lísteček rozložila. Srdce se mi v tu chvíli zastavilo. Roztřásla jsem se. Tak proto Midorima ten večer změnil názor? Na lístečku stálo: "Věř mi zlato, že Midorima ti to nikdy neudělá tak dobře jako já! Někdy se stavím pro knihu. M."