Moji zachránci ze Shutoku (KnB)

Kapitola 28

„Okamžitě z ní sundej ty svoje pracky, Aomine!" Přikázal mu Midorima z postele. Opíral si lokty o kolena a bedlivě nás sledoval. Vypadal jako rváč natěšený na bitku. Aomine mě pomalu postavil na nohy. Snažila jsem se, aby to vypadalo, jako když stojím na obou nohách. Aomine se pousmál. „Netušil jsem, že budeš taková stíhačka, Midorimo. Holka ti jednou nezvedne telefon a ty..." Midorima bleskově vstal a rychle vyběhl proti Aominemu. Napřáhl ruku sevřenou v pěst. Přeskočila jsem kulhavě před něj a zavřela oči...

Nic se ale nestalo. Pomalu jsem otevřela jedno oko. Pěst byla ve vzduchu kousek ode mě. Midorima ji pomalu pustil podél těla a díval se mi šokovaně do očí. Hledal v nich odpověď na celou tuhle situaci. Ucítila jsem na rameni ruku. Aomine mě kousek posunul, aby čelil Midorimovi sám. Ten stočil okamžitě svůj pohled na jeho ruku a hněv v něm zaplál znovu. Strčil do Aomineho a přirazil ho na zeď. „Říkal jsem ti, ať na ní nesaháš!" Aomine mu pohled opětoval. Vypadal vážně, ale v jeho pohledu strach nebyl. Aomine zvedl ruce vzhůru v gestu,že se vzdává. „Oi, nezdá se ti, že to trochu přeháníš?"Chytila jsem zezadu Midorimu za rameno. „Shintaro, prosím, nedělej tu scénu. Nechci, aby sem naběhla celá moje rodina." Mluvila jsem potichu. To ho trochu obměkčilo. Pustil Aomineho a ustoupil o krok. Otočila jsem se na mého modrovlasého zachránce. „Díky, Daiki, za všechno. Myslím, že bych si teď měla s Shintarem promluvit o samotě." Aomine vzdychl a přikývl. „Dobře."Rozhlédl se po pokoji a přistoupil k mému pracovnímu stolu. Vytáhl papírek a tužku a něco na něj napsal. Pak se vrátil k nám. „Tady je moje telefonní číslo, kdyby se něco stalo." A varovně se podíval na Midorimu. Pak pohled stočil zpět ke mně a potichu dodal. „Dávej na sebe pozor." Otočil se a vyšel z pokoje. Šel asi hodně potichu, protože jsem neslyšela ani jeho kroky, ani bouchnutí vchodových dveří. Zůstali jsme tedy s Midorimou v pokoji sami. Bože, jak mu tohle všechno vysvětlím? Nechtěla jsem mu lhát, ale taky jsem mu nemohla říct pravdu. Absolutně netuším, co by udělal. Přešel pokoj ke stolu a opřel se o něj. Ruce zkřížil na prsou. Cítila jsem se najednou nechtěná. Opět se mezi námi vytvořila propast. A to jsme si vše teprve včera vysvětlili. V našem vztahu je to pořád nahoře a dole. Jako na horské dráze. „Jak dlouho znáš Aomineho?" Stála jsem pořád na stejném místě, na sobě bundu a boty. Nechtěla jsem si bundu sundávat. Co kdyby si všiml té krve na džínách? „Dnes jsem ho poznala." Řekla jsem mu popravdě. „Aha... A to sis ho pustila hned domů?" Polkla jsem. Raději jsem mlčela. Nevěděla jsem, jak odpovědět, aniž bych ho naštvala. „Já čekám na odpověď, Evo!" Oči měl tvrdé jako ocel. „Promiň, byla to hloupost. Znala jsem ho z tvého vyprávění, takže jsem věřila, že je to dobrý člověk."Midorima si sundal brýle a položil si je na stůl. Protřel si unaveně obličej. Využila jsem okamžitě příležitosti a posunula se pomalu ke skříni. Sundala jsem si opatrně bundu. Byla jsem Midorimovi bokem, zraněnou nohou dál od něho, takže byla dobře krytá. „Jak mohl vědět, že jsem ti volal?" Pověsila jsem si bundu na ramínko a vzala dlouhý svetr na knoflíčky vepředu. Provinile jsem se podívala do země. „No... byl v tu chvíli se mnou." Natáhla jsem si na ruce svetr a začala zapínat knoflíčky. Uslyšela jsem blížící se kroky. Stál za mnou. „A proto si mi to nezvedla?" Otočila jsem se čelem k němu.„Ne! Tak to nebylo! Prosím tě, Shintaro, věř mi. Nic mezi námi nebylo. Jsem jenom tvoje a nikoho jiného!" Mluvila jsem na něj.„Tak proč tě přinesl v náruči do tvého pokoje?!"Zlobil se na mě. Zavřela jsem oči. „To ti nemůžu říct. "Midorima na mě nevěřícně hleděl. „Cože?" Na chvilku jsem zaváhala. „To ti nemůžu říct a... taky ti nechci lhát a vymýšlet si nějakou blbost." Midorima si prudce opřel ruku o skříň za mnou. „Tak kam si chtěla, aby tě donesl, hm? Do postele?" Popadl mě za ruku a silou mě hodil na postel. Skoro jsem letěla, ale to přistání nebylo příjemné ani omylem. Stiskla jsem si bolestí ret. Midorima si klekl nade mě. Automaticky jsem roztáhla nohy, abych zraněnou nohu dala co nejdál. Ruce si opřel na úrovni mé hlavy. „Teď jsi tam, kdes chtěla být ne?"Otevřela jsem pusu. „Shinta..." Midorima se na mě vrhl. Majetnicky mě políbil a jazykem se prodral do mých úst. I když se mi nelíbil ten způsob, jakým to udělal, polibek jsem mu opětovala. Dokázal mě v okamžiku roztoužit. Rukou mi začal rozepínat knoflíčky na svetru. Přitom mě ale stále líbal, takže se na oblečení nedíval. Když skončil, přesunul svou ruku na mé raněné stehno. Leknutím jsem sebou cukla. Měl ho na něm jen položené, ale i tak jsem okamžitě ztuhla. Midorima mě přestal líbat na ústa a na chvilku se na mě podíval. Přesunul hlavu ke krku, ale zastavil se. Chvilku se absolutně nic nedělo. „A ten cucflek na krku ti taky neudělal Aomine, hm?" Sykl mi najednou pak do ucha. Nestačila jsem ale nijak zareagovat. Stalo se přesně to, čeho jsem se bála. V záchvatu hněvu mi Midorima silně stiskl stehno. Sice spíš z boku, ale i tak to stačilo na neskutečnou bolest. Stiskla jsem čelist a rty k sobě. Opět mě hrubě políbil, ale tentokrát se do mých úst jazykem nedostal. „Evo, ty mě ničíš!" Nadával a začal si rychle rozepínat pásek od kalhot. Uvolnila jsem trochu čelisti. Bolest předčila touhu. „Shintaro... přestaň, prosím." Po tvářích mi tekly slzy. Ruku jsem si držela na stehně, jako kdybych snad dotekem dokázala léčit. Midorima okamžitě přestal, šokován svým vlastním chováním. Sklouzl z postele a zapnul si pásek.Otočila jsem se na bok zády k němu, aby neviděl, jak si nohu přidržuju. Pláč nepřestával. „Odpusť mi to." Zašeptal Midorima. „Promiň." Uslyšela jsem kroky a zacvaknutí dveří.Odešel. „Shin... taro..." Zašeptala jsem mezi vzlyky.„Neodcházej prosím." To už jsem ale mluvila jen do polštáře.

Usnula jsem pozdě únavou. Byla jsem ráda, že jsem byla schopná si sundat oblečení a natáhnout si delší noční košili. Mamka za mnou ráno přišla. Bylo jí podezřelé, že jsem nesešla dolů na snídani. Vymluvila jsem se, že mi není dobře, asi nachlazení nebo horečka. Nakonec mě nechala spát. Když jsem se znovuprobudila, bylo už kolem poledne. Převázala jsem si nohu, namazala a vzala si prášky proti bolesti. Naštěstí mi nepraskly žádné stehy. Dost se mi ulevilo. Zavrtala jsem se pak zase do peřiny a usnula. Navečer jsem po dalším probuzení našla na nočním stolku čaj a obložený chléb. Pustila jsem se do toho. Mamka mě přišla zkontrolovat. Viděla, že se můj stav nijak nezlepšil.Noha se na mě opravdu trochu podepsala, ale aspoň mi tu nevolnost mamka víc uvěřila. V úterý jsem do školy taky nešla,...stejně jako zbytek týdne. Mamka mě omluvila ve škole. I když mě přemlouvala k doktorovi, přesvědčovala jsem jí, že budu brzy v pořádku. Ve skutečnosti jsem se už ve čtvrtek cítila docela dobře. Nohu jsem si pravidelně mazala a převazovala.Odpočívala jsem a nenamáhala si ji. Už jsem i pomalu na ní chodila. Midorima mi za celou dobu nenapsal ani SMSku, ani nezavolal.Zato v pátek navečer vtrhl přímo do mého pokoje.

Strašně jsem se lekla, až mi z rukou upadla kniha, kterou jsem zrovna četla. Hned podruhé jsem se lekla, když jsem si na jeho tváři všimla modřiny. „Shintaro, co se ti stalo?"Zeptala jsem se ho okamžitě. Ten se zastavil a hypnotizoval zem.„Šel jsem za Aominem." Čelist mi spadla pod postel. „Cože?"Midorima ke mně zvedl pohled. „Šel jsem za ním a řekl mu, aby mi jednu vrazil. Opravdu mě nešetřil." Sedl si ke mně na roh postele. Nevěděla jsem absolutně, jak mám na to zareagovat.„Prosím tě, odpusť mi to... Nevím, co to do mě vjelo."Nastala chvilka ticha. „Nikdy bych ti neublížil." Sklonil tvář do dlaní. Vypadal zdrceně. „Já vím, že ne." Ujistila jsem ho. Byl jako hromádka neštěstí. Natáhla jsem po něm ruku a pohladila ho po zádech. Otočil se a sklonil se ke mně. Pomalu a jemně mě políbil, jakoby se bál, že se mu rozpadnu před očima.Rukou mě pohladil po tváři a znovu mě políbil. Přesunul svou ruku na deku a škubl. Směrem k sobě. Mou obvázanou nohu měl teď vystavenou v celé své kráse. Zakryla jsem si ji automaticky rukama, ale samozřejmě to už nemělo žádný efekt. Midorima zíral na obvaz. „Takže je to pravda." Konstatoval. Překvapeně jsem se na něj ohlédla. „Jak to víš? Kdo ti to řekl?" Ucítila jsem nával paniky. Bála jsem se, co se stane, až se to dozví. Jeho oči se naplnily nenávistí. „Kde bydlí?"„Já... já nevím." Začala jsem koktat. „Shintaro. Byla to nehoda." Pokusila jsem se to ulehčit. Ani nevím, proč jsem seRyuua zastala. Je pravda, že nůž u sebe měl, ale jestli by byl schopný mě vědomě pořezat? „Nehoda? Tak proč měl u sebe nůž?!" Midorima evidentně uvažoval úplně stejně jako já.Povzdechla jsem si. „To nevím." Vstal z postele a začal zuřivě přecházet po pokoji z jednoho konce na druhý. „Takhle to nemůže dál pokračovat. Co když ti příště opravdu něco udělá... Měli bychom zavolat policii a podat na něho trestní oznámení." Přemýšlela jsem. „Bude to slovo proti slovu." Midorima na mě ale neustále naléhal. Nakonec jsem ustoupila. „Dobře. Když se ještě něco podobného stane, půjdu na policii. Slibuju." Trochu ho to uklidnilo, ale ne stoprocentně. Ale lepší něco než nic. Vrátil se ke mně na postel a pohladil mě po noze. Zachvěla jsem se touhou po dalším doteku. Midorima se sklonil a políbil mě na obvaz. „Muselo to hrozně bolet."Pousmála jsem se jeho starostlivosti. „Už to tolik nebolí."Ujistila jsem ho. „Už nikam nebudeš chodit sama. Všude tě doprovodím. Rozumíš?" Nařídil mi. „Rozumím." Opět se sklonil a políbil mě tentokrát na holou kůži níž na stehně.Posunul se níž. Tentokrát mě políbil na koleno. „Shintaro."Zavzdychala jsem a zabořila mu ruku do jeho vlasů. Ruku posunul z kolena zpátky nahoru, přes stehno, přes obvaz a pokračoval stále výš. Na chvilku se zastavil u spodního cípu noční košile, ale pak pokračoval z boku dál. Zajel rukou pod ní a vyhrnul mi jí, čímž mi odhalil černé kalhotky. Každý odhalený kousek kůže políbil. Polilo mě horko. Sjela jsem v posteli trochu níž a trochu se nadzvedla. Shintaro vyhrnoval dál. Vytáhl košili zpod zadečku. Následně poodhalil kousek boku, bříška a kyčelní kost. Když jsem ucítila jeho jazyk na kyčelní kosti,hlasitě jsem vzdychla a zatahala ho za vlasy. Celou dobu si dával záležet, aby se nijak nedotkl obvazu. Ruku měl na mém boku a tím dotekem mě propaloval skoro až na kost. Odhalování pokračovalo dál.