Moji zachránci ze Shutoku (KnB)

Kapitola 35

Nastala sobota. Večer mě opět čekal trénink. V neděli jsem se celý den učila. Ještě jedny závěrečné zkoušky a čeká mě poslední ročník vyšší střední a přijímací zkoušky na univerzitu. Mám vůbec na to, abych se na ní dostala? A kolik volného času budu mít? Budeme mít s Midorimou na sebe čas? Nebude to z jeho strany „Sejde z očí, sejde z mysli?"

Následující týden jsme se s Midorimou viděli jen přes obědy a na tréninku. Neuniklo mi, že se něco děje, ale nenašla jsem správnou příležitost se ho na to zeptat. Ve slabých chvílích mi přišlo, že mi chce něco říct, pak ale stočil rozhovor úplně jinam. Nechtěla jsem na něj ale tlačit. V pátek večer mi mamka oznámila, že v sobotu čekáme důležitou návštěvu na oběd. Jen jsem nad tím pokrčila rameny. Prostě zůstanu ve svém pokoji a bude klid. Nebyla jsem nijak zvědavá na taťkovi kamarády. Moji vizi pohody v sobotu roztříštila mamka, když za mnou přišla do pokoje a chtěla, abych se na oběd nachystala. Překvapeně jsem na ní zírala a nechápala, co po mně chce. Neušlo mi, že mi něco tají. Tohle asi nebudou jen tak nějací kamarádi. Hned jsem jí přikázala, ať je tak hodná a vysvětlí mi to. „No, víš..." Tahala jsem to z ní jako z chlupaté deky. „Taťka se v nemocnici skamarádil s jedním doktorem, který má syna v podobném věku jako ty. Tak jsme si říkali, že by jste se mohli seznámit a třeba i sblížit. Časem." Zabijte mě někdo. Čím jsem si to zasloužila? Poprvé jsem litovala, že jsem našim neřekla o mém vztahu s Midorimou. „Vy jste se zbláznili! Partnera jsem si ještě schopná vybrat sama!" Zuřila jsem. Měla jsem rudo před očima. „Já vím, zlato. Vezmi si něco pěkného na sebe, třeba..."Přikročila ke skříni a pohrabala se v ní. „Třeba tyhle šaty! Ty se mi vždycky líbily." Položila kus látky na postel.„A vyčesej si vlasy nahoru." S tím odešla z mého pokoje a nechala mě tam stát jako solný sloup. Dělají si ze mě srandu? Padla jsem na postel a odmítala se hnout. Oči mi zabloudili na elastické černé šaty s modrými pruhy po stranách. Měly širší ramínka a kulatý výstřih. Končily v polovině stehen. Bože, budu vypadat jako laciná holka. Přiložila jsem si dlaň na čelo a přemýšlela. Mohla bych celou tu jejich návštěvu ignorovat a jít prostě ven. Nebo si vzít ještě něco lacinějšího a chovat se jako hlupačka, aby si rodiče mého nápadníka ty námluvy hodně rychle rozmysleli. Potřásla jsem hlavou. Ne, to asi ne. V obou případech bych rodiče uvedla do rozpaků a zesměšnila je. No dobře. Prostě se slušně naobědvám, prohodím pár vět s návštěvníky a pak našim vysvětlím, že jsem s Midorimou. Zvedla jsem se z postele a usedla ke stolku. Tak upravit si vlasy jo? Stáhla jsem si gumičku z vlasů, popadla je a zatočila do drdolu. Zajistila je několika sponkami. Uvolnilo se mi pár pramínků, ale vlastně to tak vypadalo mnohem lépe.Nechala jsem je tak. Nanesla jsem si řasenku a rtěnku, trochu tvářenky a bylo hotovo. Mrkla jsem na šaty. Asi by to chtělo punčochy. Prohrabala jsem všechny šuplíky, ale nikde je nenašla. Takže bez punčoch. Namazala jsem si nohy aspoň tělovým krémem. Natáhla jsem na sebe šaty a podívala se na sebe do zrcadla. Hm. Lepší než jsem myslela. Měla jsem to akorát. Ozval se domovní zvonek. Z chodby jsem zaslechla hlasy. Na chvilku zavládlo ticho. „Evi" Zavolala mě mamka a mně nezbývalo nic jiného než se jít přivítat s hosty. Pomalu jsem scházela schody. Ještě 3 schody a zahlédnu je z místa, kde se schody stačí již do chodby. Zvedla jsem pohled ze země a na místě ztuhla. To má být nějaký vtip? Nervozita mě zaplavila jako vlna tsunami.

Od dveří se na mě díval manželský pár. Za nimi stál můj nápadník a zíral do země. „Co tam tak postáváš, Evi. Pojď pozdravit hosty." Sešla jsem zbývající schody. Z hlavy se mi kouřilo, jak jsem přemýšlela, co se to tu děje! Zastavila jsem se před vysokým mužem se světle zelenými vlasy a menší černovlasou ženou. Bože. Midorima byl dokonalá kombinace těch dvou. Ano. Přede mnou momentálně stáli jeho rodiče a měřili si mě od shora dolů. Nenapadlo mě nic jiného než se slušně poklonit, jak to Japonci v úctě dělávají. „Dobrý den.Jsem Watanabe Eva." A spala jsem u vás doma ve stejném pokoji jako váš syn, dodala jsem v sobě. Midorimova matka ke mně přistoupila a rukou mi lehce zvedla bradu. Všimla jsem si dokonalých upravených nehtů. „Na Evropanku jsi opravdu moc hezká. Celá po mamince." Pousmála se na mě a mamka se začepýřila z nečekané pochvaly. Mamka ukázala směrem do obýváku a kuchyně. „Pojďte dál a odložte si." Návštěva si pověsila kabáty a vydala se do kuchyně. Midorima šel jako poslední. Když mě míjel u dveří, oslovila jsem ho. „Shintaro...co to..." Midorima prošel kolem mě a úplně mě ignoroval. Děláš si ze mě srandu? To se mu tak příčilo, abych poznala jeho rodiče? Sedli jsme si všichni ke stolu, na kterém již byly naservírovány hromady různého jídla. Rýže, nakládaná i čerstvá zelenina, grilovaná ryba a maso na různý způsob. Mamka si dala maximálně záležet. Otcové si sedli do čel stolu, jejich ženy po pravici a my se s Midorimou posadili na zbývající dvě místa. Naproti mně seděla Midorimova matka a vedle ní nalevo on. Má mamka ho pobídla, ať se nestydí a pořádně si nandá. Vypadala hodně spokojeně. Otcové se bavili o sportu, jako kdyby byli několik let kamarádi. Ucítila jsem něčí ruku na své, kterou jsem měla položenou na stole. Zvedla jsem oči od stolu, na který jsem civěla už asi půl hodiny. Jemná ruka mě svrchu pohladila. „Musí to být pro tebe těžké. Najednou se u tvých dveří objeví úplně cizí lidi a seberou ti tvé soukromí nebo navíc ještě chtějí, abys ho sdílela s jejich synem." Absolutně jsem nechápala,o čem to mluví. Stáhla ruku z té mé a upila ze sklenice bílého vína. Můj taťka se zasmál. „Stejně nechápu, jak je možné, že jsem si ta jména nespojil dohromady. Nemluvě o vašich vlasech." Cože? Takže táta nevěděl, že Shintaro je jejich syn? Klidně tu tedy místo něho mohl sedět někdo úplně jiný. „To je pravda. To proto, že se my soustředíme víc na křestní jména než na příjmení. Od první návštěvy jsme tě oslovovali jako Shintara." Přidala se mamka do rozhovoru a dívala se přitom na Midorimu. Nandala jsem si trochu rýže a masa. Pan Midorima přestal chroupat zeleninu. „Tak proto si byl před jejich domem tak překvapený! Netušil jsem, že už se znáte." Moment. Moment. Midorima se mi poprvé podíval do očí. Hned pohledem ale zase uhnul. „Takže Shintaro nevěděl, kam máte namířeno?"Zeptala jsem se jeho otce. Začínal ve mně bublat vztek. „Ne. Nevěděl. Ani jsme nezmínili vaše jméno." Tak proto ten sklopený pohled. Nemohl se mi podívat do očí, protože cítil vinu. Zbabělec jeden! Paní Midorimová stiskla ruku svému manželovi a podívala se na mě. Byla jsem rozčilená. Horko se mi navalilo do tváří. Takže Midorima by si klidně nakráčel na námluvy jedno kam. Evidentně pro něj tolik neznamenám. „Evi. Tvoji rodiče mi řekli, že žádného přítele nemáš. Je topravda?" Zeptala se mě a nepouštěla ze mě pohled. Ucítila jsem na sobě ale další. Působil na mě mnohem intenzivněji a provrtával mě skrz naskrz. Byl Midorimův. Otočila jsem se jeho směrem a odpověděla jasně a zřetelně. „Je to pravda. Nikoho nemám a v blízké době ani neplánuji, že bych si někoho našla."„Evo!" Oslovil mě varovně Midorima a pevně sevřel sklenici. Bála jsem se, že praskne. Konečně se uráčel na mě promluvit. Vstala jsem rychle od stolu, div jsem nepřevrhla židli. „Ty na mě vůbec nemluv!" Zakřičela jsem na něho. „Děkuji za večeři."Řekla jsem, rychle se uklonila návštěvě a zuřivě odkráčela do svého pokoje. I když jsem měla na sobě jen šaty, bylo mi hrozné horko z toho, jak se mi adrenalin nahrnul do hlavy. Měla jsem chuť něco rozbít. Přistoupila jsem ke svému pracovnímu stolu a opřela se o něj rukama. Zadívala jsem se do zrcadla a najednou jsem si připadala hrozně směšně. Sáhla jsem si do vlasů a tahala z nich sponky, až se mi vlasy uvolnily. Otevřely se dveře do mého pokoje. Midorima vstoupil dovnitř a zavřel za sebou. Probodávala jsem ho pohledem, co nejvíc to šlo. „Okamžitě odejdi." Řekla jsem chladně. Zadívala se na jeho kravatu, která mu pokračovala pod svetrem, a měla jsem chuť ho pořádně uškrtit. „Evo, oznámil jsem rodičům, že někoho mám a odmítl jsem jít s nimi." Ironicky jsem se usmála. „Vážně? V tom případě přede mnou stojí asi bůh svatý, co?" Zvedala jsem na něj hlas. Podívala jsem se na stůl, popadla sešit a mrskla jím po něm. Těsně vedle. „Řekli mi, že když s nimi nepůjdu, tak skončím s basketem!" Už na mě také zvedal hlas. „A ty si myslíš, že mě to nějak obměkčí? V tom případě je myslím naprosto jasný, že je basket pro tebe důležitější než já!" „Měl jsem v plánu si s tou osobou všechno vyjasnit. Nemohl jsem tušit, že to budeš ty!" „Ty chudáčku! Dokonce kravatu sis na sebe vzal!" Midorimau dělal jeden krok ke mně. Oči mu plály. „No, pokud se dívám já správně, tak ty sis na sebe taky nevzala zrovna teplákovku!" „A proč bych taky měla! Můj přítel o mě evidentně nejeví takový zájem, jaký jsem myslela, tak bych si mohla hledat zadní vrátka!" Křičela jsem na něj. Věděla jsem, že tohle už je přes čáru a že vlastně ani neříkám pravdu, ale byla jsem naštvaná, až jsem se klepala. „V takových laciných šatech bys ulovila možná tak barmana na diskotéce!" Vrátil mi urážku. Hoho, to přehnal! „Jdi do hajzlu, Shintaro! Nenávidím tě!Nenávidím tě za to, co se mnou děláš!" Koukla jsem na stůl a popadla stojánek s tužkama. Rozpřáhla jsem se, ale v mžiku byl u mě a chytil mě za zápěstí. Tužky a propisky popadaly na zem a zakřupaly nám pod nohama. „Pusť mě!" Jednou rukou měvzal kolem pasu a nadzvedl. Udělal pár kroků a hodil se mnou na postel. Okamžitě jsem se otočila ke kraji a klekla si na ní. Chtěla jsem vyskočit z postele ven. Midorima mi zatlačil na hrudník, ztratila jsem rovnováhu a znovu dopadla, tentokrát na záda. Pozvedla jsem se na loket. To už si mi ale Midorima klekl mezi nohy. „Klidně se s tebou budu prát celou noc!" Křikla jsem na něho. Popadl mě za obě ruce. Chvilku jsme se přetahovali. Jednu ruku jsem osvobodila. Vrazila jsem mu facku. Nebyla až tak velká. Jeho brýle ale letěly mimo postel, někam na zem. Midorima si toho nevšímal. „Přestaň!" Okřikl mě. Opět mě popadl za ruce a přitiskl mi je na postel nad hlavou. Sklonil se nade mě a prudce mě políbil. Stiskla jsem rty k sobě. Snažila jsem se osvobodit ruce, ale držel mě silně. Hlasitě jsem hekla a omylem otevřela ústa. Midorima využil hned příležitosti a prohloubil polibek. Jazykem se dotkl mých zubů a jazyka. Sevřela jsem jeho ret a kousla jsem ho. Silně. Midorima sebou cuknul zpátky a jednou rukou si sáhl na ret. „Zabiju tě!" Řekla jsem a kroutila se pod ním. „Tak mě zabij..." Řekl až překvapivě klidně Midorima a znovu se ke mně sehnul. Polibek byl ještě náruživější než ten předtím. Bože, bože, bože... Ucítila jsem v ústech kovovou chuť krve. Moje zeď neústupnosti se pomalu začala bortit. Midorima mi přejel rukou přes prsa a pokračoval níž po straně až k bokům. Obvázanou levačkou mi stále držel obě zápěstí. Kdybych se opravdu snažila, mohla bych se osvobodit. Ale chtěla jsem to? Pravačkou mi přejel přes stehno, zajel mi pod šaty a vyhrnul mi je až ke kalhotkám. Zasténala jsem. „Ukážu ti, jaký mám o tebe zájem." Zašeptal mi do ucha, když mi konečně osvobodil ústa. Přitiskl se ke mně a já ucítila, jak je vzrušený. Otřel se svou erekcí o moje kalhotky a já se automaticky vyklenula. A znovu. A znovu. Midorimovy oči žhnuly. „Takový mám o tebe zájem." Zašeptal a znovu mě políbil. Tentokrát jsem se nebránila. Opět se o mě otřel. Opakoval ten pohyb pořád dokola. Potichu jsem mu vzdychla do úst. Uslyšela jsem zvuk rozepínajícího se zipu a ztuhla jsem. Midorima si stáhl kalhoty pod zadek a přilepil se ke mně. Stále měl na sobě boxerky. „Ach bože." Zašeptala jsem a znovu se prohnula. Bradavky mě bolely a v klíně mi tepalo. Chtěla jsem ho, strašně moc. Midorima hlasitě vzdychl. Ucítila jsem jeho ruku na vnitřní straně stehna. Posouvala se stále výš a výš, až skončila u mých kalhotek. Jemně přejel po tenké látce prsty, od boků do středu a pak mezi naše třející se těla. Zalapala jsem po dechu. Hladil mě a já cítila, jak jsem pod kalhotkami mokrá.Kalhotky mi zvlhly a Midorima zasténal. „Vidíš, jak mě chceš?"Zašeptal. Osvobodil mé ruce a sundal si rychle svetr. „To je normální fyzická reakce. Nefandi si tolik." Rejpla jsem si do něj, popadla ho za kravatu a přitáhla si ho k sobě. Ruku držel stále mezi našimi rozkroky. Ještě párkrát přejel po mém klíně přes kalhotky. Dotkl se pár prsty jejich okraje a podíval se na mě. „Můžu?" Nevěděla jsem, co to se mnou udělá, ale za zkoušku to stálo ne? Jednou jsem přikývla a jeho prsty mi přes bříško zajely pod kalhotky. Prohnula jsem se jako luk. Midorima sjel níž a otřel se prstem o můj klitoris a já sebou cukla. Zhluboka jsem se nadechla. Midorima se mi přitiskl ústy ke krku a začal mě mezi nohama dráždit krouživými pohyby. Jednou rukou jsem mu vjela do vlasů a druhou mu zmáčkla ten jeho pevný dokonalý zadek v boxerkách. Vyšel ze mě další sten.Midorima pokračoval v mučení. Šlo mu to až moc dobře. „Chci, aby ses udělala, Evo. Abych to byl já, kdo tě přivede na vrchol. Nikdo jiný." Šeptal mi do krku a těžce oddychoval. Jeho hlas byl ochraptělý a hrozně sexy. Tělem se mi začalo rozlévat teplo. Po páteři mi stékala kapička potu. Už jsem se blížila. Ještě víc jsem se prohnula a vycházela vstříc jeho pohybům. Ale chtěla jsem, abychom byli spokojení oba. Ne jen já. Posunula jsem svou ruku z jeho zadečku dopředu a přejela mu po boxerkách. Midorima zasyčel. Vzdychala jsem pravidelně a měla pocit, že každou chvíli omdlím. Sáhla jsem mu do boxerek a chytila jemně jeho vzrušené mužství. Přejížděla jsem po něm nahoru a dolů. Midorima zrychlil své tempo. Ježíši! Pustila jsemse jeho vlasů a popadla silně prostěradlo. „Řekni moje jméno."Přikázal mi Midorima. V uších mi hučelo. „Evo!" Nic jsem nevnímala. „Shintaro!" Hlasitě jsem zasténala a ucítila explozi extáze ve svém klíně, která se mi vlila přes celé tělo až do mozku. Přestala jsem dýchat a nebyla jsem schopná myslet. Vše zčernalo a utlumilo. Midorima vyšel párkrát vstříc mému laskání rukou a také hlasitě zasténal. Konečně jsem popadla dech. Vytáhla jsem zpod jeho boxerek mokrou ruku, sebrala ze stolku, který byl naštěstí dost blízko, kapesník a utřela se. Midorima ležel na mně úplně zhroucený a zpocený. I já jsem byla úplně mokrá, všude. Na krku jsem ucítila jemný polibek a pohladila jsem Midorimu po vlasech. Pak jsem si šokem zakryla ústa. „Panebože, Shintaro, rodiče jsou dole! Co když někdo z nich přijde a uvidí nás takhle?" Zachvátila mě panika. Midorima se ale nezvedal. „Řekl jsem jim, ať nám dají chvilku a počkají, dokud se společně nevrátíme dolů." Zamručel mi do krku. „Tys tušil, že se něco takového stane?" Zeptala jsem se překvapeně. „Ne, ale doufal jsem v to. Už když jsem tě zahlédl v těch šatech na schodišti, jsem je z tebe chtěl hned sundat." Odpověděl mi naprosto vážně. Dala jsem mu malý pohlavek. „Nemysli si, že jsem ti odpustila!" Teď už se Midorima zvedl na lokty a podíval se mi do očí. Chvíli bylo ticho. „Miluju tě, Evo. Můžeš tohle prosím brát jako omluvu?"