Moji zachránci ze Shutoku (KnB)

Kapitola 60

Tvrdé přistání mě ale nečekalo. Shintaro ke mně stačil přiskočit a zachytit mě. Měla jsem pocit, že můj nos už skoro očuchával dlaždičky. Bylo mi mdlo.

„Evo!" Oslovil mě starostlivě můj přítel a přitáhl si mě těsněji k sobě. S námahou jsem pootevřela oči.

„Uhm." Vyšlo jenom ze mě. Začala jsem se klepat zimou. Po zádech mi přitom ale stékaly krůpěje potu.

„Chci spát." Řekla jsem potichu a opřela si hlavu o Shintara. Nevím, jestli to bylo rameno nebo něco jiného. To mi bylo fuk.

„Nemůžeš spát venku na zemi. Pojď. Jdeme domů... Dokážeš vstát a jít?" Zeptal se pochybovačně.

„Zkusím to." Shintaro mě spíš silou vytáhl na nohy. Okamžitě jsem mu padla na hrudník a uvelebila se na něm. Uslyšela jsem šustění látky a ucítila nějaké pohyby. Na ramenou mi cosi přistálo. Otevřela jsem oči.

„Navlékni si to." Přikázal mi jemně Shintaro. Bylo to šedé sako. Prostrčit ruce rukávy pro mě ještě nikdy nebylo tak namáhavé. Shintaro mě pak objal kolem pasu, přehodil si mou sportovní tašku přes rameno a vedl mě ulicemi. Nohy se mi pletly. Špatně jsem slyšela a oči jsem se snažila držet otevřené. 

„Vydrž. Už tam budeme." Klopýtla jsem. Shintaro zaklel. Chytil mě pod zadkem a zvedl mě do náruče. Opřela jsem se mu o rameno a zavřela oči. Zbytek si pamatuji jen mlhavě. Shintaro mluvil s mamkou. Pak mě převlékli. Moment... mamka nebo Shintaro? To je asi jedno. V pokoji jsem je slyšela ale oba. Někdo mě hladil po ruce. A pak konečně spánek. Hodně spánku. Celé tři dny jsem doma ležela s teplotou. Shintaro za mnou přišel každý den. Jednou mi chtěl dokonce něco uvařit, ale raději jsem se sama vytáhla z postele a došourala se do kuchyně. Jeho jídlo by mě zaručeně zabilo. Ve středu už mi bylo mnohem lépe, takže jsem vyrazila do školy. Jakmile jsem dorazila do třídy, přiběhl ke mně Gin a ptal se hned, jak se cítím. I Fujiwara pronesl, že jsem raději měla zůstat ještě den doma. Chytrolínci. Celý týden se nic mimořádného nestalo. 

--------------------------------------------------------------------

Vlastně celý zbytek května. Nastal červen, na který jsem se tak strašně těšila! Červen! Letní uniforma! Div jsem ráno neběžela klukům naproti! Už jsem se těšila, až uvidím Shintara jen v košili, bez toho odporného černého gakuranu. I když větší rozdíl se udal spíš u dívek. Od června do října nosí dívky na Shutoku „námořnické" uniformy. Skládaná černá sukně, bílá blůzka s krátkým rukávem olemovaným černým proužkem a černým námořnickým límečkem, pod kterým je schovaná modrá stuha, svázaná vepředu na hrudníku. A samozřejmě bílé podkolenky. Na těch evidentně Japonci ujíždí nejvíc. Nakonec si mě ale Shintaro prohlížel víc než já jeho. Takao se zmínil o blížícím se soustředění basketbalového klubu, čímž si získal veškerou mou pozornost.

„A kam jedete, Kazunari?" Chytila jsem se hned té novinky.

„Do jednoho resortu u pláže. Klub tam prý jezdí každý rok. Na podzim jsme tam dokonce potkali Seirin." Odpověděl Takao a já pozvedla překvapeně obočí. Tak k pláži, hm. Bože, taky bych chtěla na pláž. Shintaro si všiml mého zasněného výrazu.

„To jsi tak šťastná, že mě celý víkend neuvidíš?" Zeptal se mě a nepatrně se zamračil.

„Ne. Právě naopak. Asi to bez tebe nevydržím." Přiznala jsem. Asi s tím budu muset něco udělat. Shintaro si poupravil brýle na nose a stiskl mi ruku.

Jelikož je Takao zapomnětlivec , Shintara jsem se nechtěla ptát a Fujiwara taky věděl velký kulový, běžela jsem druhý den o přestávku za Yuyou a dolovala z něj, kam přesně na soustředění jedou a jak je to daleko od Tokia. Naštěstí jsem z něho vypáčila úplně všechno. Říkala jsem si, že bych si mohla udělat jednodenní výlet na pláž, úplně náhodou před resortem, kde budou přespávat během soustředění. No dobře, sice je to úplně průhledný, ale co. Aspoň by můj přítel věděl, jak moc stojím o jeho společnost. Anebo, že bych si udělala s holkama dámskou jízdu? Nenenene. Kroutila jsem zuřivě hlavou a ignorovala učitele , který vedl sáhodlouhé vyprávění o Nobunagovi. Dámská jízda se vždycky zvrtne v něco hodně špatného. Dumala jsem nad soustředěním a dámskou jízdou celý den a vzpomněla si na Mayu. Přitáhla jsem si na postel notebook a napsala ji přes chat o blížícím se soustředění a vůbec, ehm, o všech novinkách týkajících se mého vztahu s Shintarem. Naší první noc jsem nepopisovala nijak do detailů, ale i tak jsem byla rudá až za ušima. Už je to víc jak 2 týdny, co jsme spolu spali. Od té doby k žádnému dalšímu sexu nedošlo. Všimla jsem si ale, že se mě Shintaro mnohem víc dotýká sám od sebe, dokonce i ve škole před spolužáky. Párkrát jsme se muchlovali u nás doma v mém pokoji, ale všichni byli doma a vzhůru, takže jsme raději nic neriskovali. Druhý den mi Maya odepsala, že Rakuzanský basketbalový tým bude mít taky brzy soustředění. Okamžitě jsem se zeptala, kdy přesně a kde. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že ve stejný víkend, tedy první víkend v červenci, a ve stejném resortu! Hned jsme s Mayou začaly plánovat! Ten den jsem přišla domů úplně vyčerpaná. Sedla jsem si na pohovku k taťkovi a povídali jsme si. Rodiče měli v plánu jít na nějakou večeři a brácha je měl odvézt a přivézt. Taťka se na mě podíval.